I Will Help You (Bucky Barnes CZ) √

Svoboda

Tak, toto je poslední příběh této kapitoly :-( Strašně moc děkuji všem, co příběh četli, votovali i komentovali, sice se teď budu opakovat, ale každý komentář mi dal neskutečnou sílu a vůli psát tento příběh dál :)

A nesmutněte, bude ještě epilog 😀

Poté, co Nick Fury nespokojeně nesedl do svého auta a spolu se všemi, co přijeli s ním, odjel, pocítila Carol nesmírnou úlevu, jako by jí spadl ze zad tunový balvan. Byl konec. Konec nuceného dozoru, předstírání a stresu. Měli se Stevem a s Buckym život jen pro sebe.

Steve musel ještě narychlo odjet do centrály SHIELDu na poradu kvůli Nickovi, který po něm určitě bude chtít, aby Carol ani Buckyho pro jistotu nespouštěl z očí, a Carol se vydala do obchodu na nákup, aby mohli všichni tři patřičně oslavit Buckyho svobodu. Bucky zůstal doma sám, pustil si televizi, svalil se na gauč a přemýšlel o všech událostech, které se do dnešního dne udály. Bylo to poprvé, co pocítil skutečnou svobodu. Užíval si ji jen jako malý, než narukoval na frontu. Poté šlo všechno z kopce. Vojenský výcvik a šikana na cvičáku, válečné zákopy a podřízenost důstojníkům, bojové mise a krvavé řeže muže proti muži, výprava v čele 107. pluku proti HYDŘE, zajetí, Stevova záchrana, boj s Red Skullem ve vlaku, Tesseract a krutý pád do hlubiny. ,,Záchrana" HYDROU a nekonečné střídání vraždění a ledové hibernace. Potom mise na zabití Steva, mise na vraždu víceprezidenta, hádka se členy svého týmu, zranění a věznění v nemocnici SHIELDu a posléze ve Stevově domě.

A teď náhle svoboda. Byl volný, měl od Steva slíbené vyřízení amerického občanství a americký pas, mluvil anglicky - nenáviděnou ruštinu už vůbec nepoužíval. Láska té, co dokázala vytáhnout jeho mysl z nekonečně dlouhých manipulačních chapadel nezničitelné chobotnice HYDRY. 

,,Jsem doma!" ozvala se po několikq minutách ode dveří Carol a zašustila taškou. Bucky rychle vyskočil z gauče a gentlemansky se jí rozběhl na pomoc. Opatrně jí odebral láhev drahého červeného vína, aby si mohla v klidu vyzout boty a pověsit kabát na háček, zatímco ona táhla tašku plnou sýrů, hroznů a brambůrek do kuchyně, aby mohla připravit občerstvení na večer, kdy plánovali jejich úspěch jaksepatří oslavit. Právě se chystala nakrájet sýr, když jí náhle mužská postava zakryla zezadu oči, otočila si ji k sobě a vášnivě políbila, zatímco jeho druhá, kovová ruka jí zajela pod tričko a zastudila ji na hrudníku těsně pod podprsenkou. Carol leknutím vykřikla a upustila nůž, až zazvonil o podlahu, a vymanila se z jeho sevření. Bucky se provinile, ale zářivě usmál:

 ,,Nemohl jsem odolat." zašeptal. Carol ještě vydýchávala šok a leknutí, ale nedokázala se na svého milého zlobit. I ona se omluvně usmála:

,,Promiň, vylekal jsi mě. Málem jsem ti ublížila." dodala s lehkou výčitkou v hlase a sehnula se, aby zvedla spadený příbor. Bucky se zatvářil jako nakopnuté štěně. Jeho výraz Carol rozesmál, skočila Winter Soldierovi kolem krku a obmotala nohy kolem jeho pasu. Vyrušil je Steve, který se konečně vrátil. Carol i Bucky se rychle pustili a to už do pokoje vešel blonďatý Avenger se širokým úsměvem na rtech.

,,Nick nebude dělat žádné problémy, Bucky, je to domluvené. Jsi definitivně volný." usmál se místo pozdravu a potom pomáhal Carol nanosit jídlo a pití do obývacího pokoje. Hodinu tam jen tak tiše seděli, zobali sýry a zapíjeli je vínem, potom Steve přešel ke starému gramofonu, který stál v rohu na stolku, a pustil pomalou hudbu, na kterou chtěl kdysi ve čtyřicátých letech tančit s Peggy. Byla to přesně ta hudba, na kterou jí slíbil tanec krátce předtím, než skončil se svým letadlem v ledu. Chvíli jen poslouchali tóny, oba muži zahloubáni do vzpomínek na minulost,  a poté Bucky vstal, zdvořile políbil Carol ruku a začali tiše tančit. Steve zůstal sedět na pohovce a tiše je pozoroval s úsměvem na rtech a štěstím v srdci. Jeho přítel to dokázal.

Bylo už po půlnoc, když Steve vypnul gramofon, uklidil špinavé talíře a prázdné skleničky a všichni se vydali spát. Unavená Carol si šla lehnout do svého pokoje, který jí Steve ochotně už po jejím nastěhování přenechal, ale zanedlouho poté, co zhasla a chystala se po dni plném vzruchů konečně usnout, ucítila, jak se matrace pohnula pod vahou mužského těla, které se k ní zezadu přitisklo - zcela nahé, svalnaté a rozpálené touhou. Vkradl se k ní tiše, tak, jak byl vytrénovaný. Chladné, necitlivé prsty kovové ruky jí opatrně vjely do vlasů, otočily její obličej k sobě a měkké rty dychtivě ochutnaly ty její ...

THE END.