I Will Help You (Bucky Barnes CZ) √

Druhý pokus

Pár dní k Buckymu nikdo nechodil, kromě lékaře a ostatního zdravotnického personálu, kteří mu měnili obvazy, předepisovali léky a kontrolovali jeho zdravotní stav. Jeho zranění se hojilo úspěšně, teď už bylo třeba zahojit především jeho duši, těžce zraněnou a silně poznamenanou událostmi posledních sedmdesáti let.
Carol se i přes počáteční neúspěch nenechala odradit. Netrpělivě očekávala zprávu od Nicka Furyho, že je bezpečné pokusit se opět s Buckym navázat kontakt. A jednoho dne jí Fury konečně přímo nakázal, aby se opět zašla za Buckym podívat.
Carol otevírala dveře do jeho pokoje se stejnou nervozitou jako před několika dny, mísily se v ní pocity naděje a strachu. Změnil se Bucky trochu od její poslední návštěvy? Bude mluvit plynně anglicky? Bude vůbec stát o její pomoc?

Jakmile za sebou zavřela dveře, voják, sedící na posteli s rukama spoutanýma za zády s pramalým ohledem na jeho zraněné rameno, ji očividně vzal na vědomí a tázavě k ní otočil hlavu. Carol si dodala odvahy a stejně jako poprvé jej pozdravila. Radostně ji překvapilo, když jí Bucky pozdrav oplatil, alespoň lehkým kývnutím, a setrval na místě bez toho, aby se k ní otočil zády. Místo toho ji však doslova rentgenoval svýma ledově modrýma očima. Carol při tom upřeném pohledu přeběhl mráz po zádech, cítila, že se Bucky snaží odhadnout, koho před sebou vlastně má. Spojence, nebo špiona a nepřítele? Než se vzpamatovala, Bucky k ní tiše promluvil:
,,O co se vlastně snažíte, slečno Whistornová? Poslal vás ten jednooký černoch, že ano? Nenamáhejte se, nic vám dobrovolně neřeknu. Vydržím hodně bolesti."  dodal vzdorně. Carol zamrazilo podruhé a ztěžka polkla. Bucky evidentně očekával mučeni a byl připraven snést cokoliv. Zaťala zuby a snažila se ani mrknutím nedat najevo své citové rozpoložení. Jak o něm mohl vědět? Bucky však jako by jí četl myšlenky, vysvětloval: 
,,Vím, kdo to je. Nicholas Joseph Fury. Je to už hodně dávno, kdy jsem sem byl poslán, abych jej zabil ..." Carol jej rázně přerušila, aniž by si uvědomila, že si Bucky právě vzpomněl na důležitou akci ze své minulosti.
,,Nikoho zabíjet nebudete, pane Barnesi. Jste tady jako pacient, váš pokoj je neustále pod dohledem kamer a dvou vycvičených agentů. Nemáte šanci utéct." Bucky se zarazil, kousl se do rtu a opět pomalu odvrátil hlavu.
,,To bolelo." zaskučel. Carol se zarazila. Až teď jí došlo, co to vlastně řekla - dříve mluvila než myslela, a to se nemělo stát. Měla Buckymu pomoci, její terapie měla už dávno začít, a místo toho je sama zmatená, naštvaná a rozhozená. V tomto stavu rozhodně nemůže s Buckym pracovat. Tiše sklopila hlavu.
,,Omlouvám se, Bucky." vydechla. Voják se od ní lhostejně odvrátil a opět zavrtal svůj pohled do bílé zdi na druhé straně pokoje. Carol pochopila, že se už neotočí. Ne dokud bude v pokoji s ním. Nejraději by si nafackovala. Má Buckyho dát psychicky dohromady, a zatím to sama ani trochu nezvládá. Proč ji ten voják vždycky tak rozhodí?
Carol po několika minutách mlčení a pohledu na vojákova lhostejná záda nakonec neochotně uznala svou dnešní porážku. Tiše špitla směrem k posteli přání dobré noci a vytratila se. Sama sebe v duchu proklínala. Nick Fury a celý SHIELD jí věřil.
A ona je zklamala.