I Will Help You (Bucky Barnes CZ) √

Posun a pád

Děj se ještě komplikuje, ha ha ha 😁

Dívku zarazil Buckyho hlas. Pomalu se otočila zpět k posteli. Zimní voják tiše pokračoval, ale jeho řeč nabírala na rychlosti, jako by se zoufale snažil zbavit něčeho, co jej už velmi dlouho svíralo a dusilo jako tunový balvan spočívající na jeho hrudi, něčeho, co muselo okamžitě ven bez ohledu na možné následky. Do jeho hlasu se vkradl omluvný tón:
,,Carol, já nejsem jako ty ostatní bestie z HYDRY. Naše jednotka ... říkali nám ,,tiší zabijáci" - byla to jednotka infiltrační a likvidační, prostě jsme měli vždy za úkol cíl jednoduše najít a zabít, ve skupinách nebo jako jednotlivci. Jak, to už bylo každému jedno, důležitý byl jen a pouze výsledek. Já - já jsem se vždy alespoň snažil zabíjet rychle, ale někteří mí kolegové se přímo vyžívali v mučení všeho druhu. Někdy oběť dovlekli na základnu, trvalo několik dní, než jim konečně dovolili zemřít. Bylo vidět, jakou jim to dělá radost. Nesnášel jsem je. Ano, přímo jsem to nenáviděl. Nenáviděl jsem je za ty jejich sa-di-sti-cké činy."
V Buckyho hlase téměř poprvé zazněla nějaká emoce. Byl to vztek, velmi dlouho potlačovaný vztek, přesně takový, jaký cítil tehdy, kdy se už už slepě chystal vrhnout na muže, stojícího před ním s rudou knihou v ruce. Než se však mohly prsty jeho kovové ruky protáhnout mříží, která je oddělovala, a stisknout mužovo hrdlo, zastavil jej drtivý úder pažbou pušky do hlavy. Měl vědět, že HYDRA nenechává nic náhodě. Všichni věděli, jak moc nebezpečný byl.

 Voják zatnul ruce v pěsti a do koutku očí se mu vtlačily slzy bezmoci a smutku. Proklínal se za to, co z něj udělali, čím se stal. Nenáviděl se. První slza, tak dlouho násilím zadržovaná, stekla po jeho neoholené tváři. Carol tentokrát neodešla. Přisedla si blíž a velmi opatrně položila svou útlou ruku s dlouhými prsty na opálenou živou dlaň Zimního vojáka, na ruku, která by jí dokázala ve zlomku vteřiny zlomit vaz. Bucky sebou při jejím doteku škubl, ale neodstrčil ji, ani se nepokusil odtáhnout se. Seděl jako socha a jen Carol mohla slyšet, jak mu zběsile tluče srdce.
Dívka mu pohlédla do očí, bezostyšně využila jeho slabosti a tiše zašeptala:
,,Bucky, řekni mi něco o tvé misi." Winter Soldier ji nechal, ať mu tyká, ale s odpovědí nespěchal. Dlouhou chvíli mlčel a tiše se díval do prázdna, ale poté promluvil. Rozhodl se jí věřit:
,,Vymyli mi mozek, ale mému podřízenému, Sergeji Bukowskimu, ne. On věděl všechny informace o chystaném útoku, měl na nás všechny dohlížet a v případě, že by mise šla do háje, nás měl dostat zpět. Já vím jen to, že jsme byli vysláni ze Sibiře do Spojených států, abychom spáchali atentát na nějakého politika, jeho jméno nevím. Položili jsme výbušniny a zamaskovali jsme je pískem. Ta bomba byla nastavená tak, aby vnímala otřesy způsobené jedoucím vozidlem. Kdyby se auto dostalo dostatečně blízko, exploze by jej, a všechny v něm, roztrhala na kusy. Ale Bukowskimu se poloha bomb nelíbila a ostře jsme se pohádali. Nakonec to dopadlo tak, že jsme na sebe vytáhli zbraně, ale on využil toho, že jsem střelil jiného člena týmu, Alexandra Maxima. Zasáhl mě, ale nezabil. Potom odešli, nejspíše kvůli těm bombám. Poté se ke mně vrátili, ale než to se mnou mohli skoncovat, vyrušil je vrtulník SHIELDu, tak museli prchnout. Víc nevím." Bucky se smutně a váhavě pousmâl, bylo na něm vidět, jak je rád, že se mohl o své myšlenky podělit s někým, komu začal věřit. Carol mu mlčky naslouchala a srdce se jí svíralo lítostí a soucitem. Proto vyděšeně nadskočila, když ve vysílačce, o které ani nevěděla, náhle s charakteristickým prasknutím zazněl chladný hlas Nicka Furyho:
,,Výborně, slečno Whistornová, to stačí. Dostavte se ihned do mé kanceláře." Carol si okamžitě začala prohledávat kapsy, zatímco Bucky bez ohledu na své zranění prudce vyskočil z postele, jako by ho uštknul had.
,,Carol, ty jsi mi lhala." oznámil jí jednoduše. Z tónu jeho hlasu a jednoduchosti jeho věty dívce přeběhl mráz po zádech a vzápětí ji polilo horko. Byla to kombinace vražedného potlačovaného vzteku, hlubokého žalu a nepředstavitelné bolesti. Winter Soldierovi po tváři konečně stekla druhá slza. Bez ohledu na svou prudkou povahu se ze všech sil snažil ovládat, věděl, že v případě útoku na tu křehkou ženu před sebou by mu v momentě šláplo na krk komando agentů. A Bucky Barnes ještě nebyl natolik silný, aby si se všemi poradil.
,,Věřil jsem vám, doktorko Whistornová. Vy jste mi odpřísáhla, že to zůstane mezi námi, a já hlupák jsem se vám svěřil se svým tajemstvím, které ale nebylo dost temné. Ta nejtemnější tajemství zůstanou navždy v mém srdci a ani vaše špinavé intriky mě již nedonutí je vydat. A teď odsud odejděte. Nechci vám ublížit tak, jako jste právě ublížila vy mě. Já bojuji čestně. Nepotřebuji k vítězství nad nepřítelem lži a intriky jako vy a ten váš tým. Už vás tady nechci nikdy vidět. Támhle jsou dveře." Jeho slova byla pečlivě volená, přesně mířená a plná čisté nenávisti ke všemu, co se v budově nacházelo. Carol cítila, že v ní cosi zemřelo. Její šéf vše zkazil. Křehké a citlivé pouto, které se jí podařilo během těch několika hodin se supervojákem navázat, bylo pryč.

A zdálo se, že navždy.