Nejlepší bráškové

8.kapitola

Livia:

„Za to můžu tak trochu já." Promluvila, když většina koukala jako na zjevení. „Musím vám něco říct a nebojte, Loki vám nic neudělá." Upozornila jsem se a sama jsem si šla sednout do křesla, které bylo vedle pohovky a ostatní mě napodobili a posedali si všude kolem a Loki si sedl vedle mě na zem. Zatímco já skenovala své spojené ruce, které mi leželi na nohách.

„Liv, co se děje?" zeptala se podle hlasu Nat. Slyšela jsem nejen zvědavost, ale i smutek.

„Ty jedna mrcho!" ozvalo se najednou od někud a než jsem stačila zareagovat někdo mě držel pod krkem, přitlačenou na zdi a škrtil mě.

„Thore, nech ji!" křičel Steve, ale pořád sledoval celou tuhle podívanou.

„Thore, prosím, pusť mě na zem." Snažila jsem se odtáhnout jeho ruce od mého krku, ale jeho stisk ještě zesílil. Nikdy jsem ho neporazila, byl a je moc silný. „Pro-sím bráš-ko." Pomalu jsem ztrácela vědomí, ale pak jsem se ocitla na zemi a pořádně se rozkašlala.

Někdo mě vzal do náruče a já ho objala kolem krku a začala plakat.

„Ššš, už je dobře." Hladil mě dotyčný po vlasech.

„Co to mělo znamenat?" ptal se zaskočeně Clint.

„Já nevím, byl takový už od té doby co jsme se měli vracet. Večer předtím byl ještě normální, ale pak se začal měnit. Dokonce mě odhodil přes půlku sálu a že je hodně velký. Nebýt Dragomira, tak mám polámané všechny nebo aspoň polovinu kostí a ještě teď ležím v posteli." Podívala jsem se na Thora, který stál jako ledový sloup, on to vlastně byl ledový sloup. Pohledem jsem hledala Lokiho a pak mi došlo, že to on mě drží.

„A proč je on tady a není ve vězení?" bylo mi jasné, že né každý bude rád, že je tady a né za mřížemi.

„Další den, po mém návratu se večer konal ples na moji počest, že jsem se vrátila. Ale otec měl i jiné plány, o kterých jsem nevěděla. Měl v plánu mě a Lokiho zasnoubit, což se mu taky povedlo, protože v královských rodinách nejsou sňatky z lásky, ale jsou dohodnuté a nikdo se vás neptá na váš názor. To byl taky důvod, proč jsem se objevila tady se slzami v očích." V polovině vyprávění jsem si přesedla zpět do křesla a sledovala jejich tváře. Tony byl naštvaný, Nat ta vypadala, že někomu každou chvíli vrazí, Clint propaloval Lokiho pohledem, stejně tak i Steve a Bruce a Thor nám dělal rampouch. Podívala jsem se i na Lokiho a viděla jsem smutek, odevzdanost, zlomenost a bolest. Nemohla jsem se dál dívat na jejich obličeje, protože ty pohledy jsou moje vinna.

„Omlouvám se." Řekla jsem se slzami v očích a běžela na přistávací dráhu, odkud jsem taky skočila. „Dragomire, prosím brnění." Ve zlomku vteřiny jsem měla brnění a letěla někam pryč, daleko od všeho.

Loki:

„Omlouvám se." Řekla a běžela někam na balkón, odkud skočila dolů a nahoru vyletěla ve svém obrnění. Všichni se dívali na místo, kde seděla a kde skočila Liv. Najednou mi přistála rána pěstí.

„Ty hajzle! Co si to vůbec dovoluješ! Copak nevidíš jaký to má na ní vliv!" s každou větou mi přistála další rána a bylo mi jedno od koho.

„Myslíte si, že to nevím! Vím to a to moc dobře! Vím o ní mnohem víc než vy, vím i to, že se ji pokusil jako malou znásilnit generál Odinovi armády! Dlouho poté byla zavřená sama v pokoji, kam se za ní dostala jen matka a její zvířata. Dokonce ani nás k sobě nepouštěla." Při té vzpomínce se mi dostaly slzy do očí, ale zahnal jsem je ještě dřív, než se dostaly ven. „A od té doby co má svoji ochranku, začala s nimi trénovat a zesílila, začala se taky smát, ale dlouhou dobu spala v posteli buď se mnou, nebo s Thorem a ještě ke všemu venku hlídali její vojáci a když né oni, tak její mazlíčci." Tak tahle vzpomínka na mě byla moc a po tváři mi tekla jedna slza, která se hned změnila v led. A teď byl kopanec do mého pozadí. „Který blbec!?"

„Padej ji najít a ty taky Jarvisi!" tak tohle jsem přešel bez jakých koliv poznámek a šel jí hledat.

„Himedale, otevři bifrost." Promluvil jsem k nebi, když jsem stál na střeše.

„Vítejte zpět." Pozdravil hned strážce, když jsem se objevil ve zlaté kopuli na Asgardu.

„Prosím Himedale, víš kde je Liv? Musím ji najít."

„Dříve by jste ani nepoprosil, ale princezna má na vás dobrý vliv." Zdálo se mi to nebo se tenhle kakabus doopravdy usmál nebo aspoň pousmál?

„Víš tedy, kde je Liv?" zeptal jsem se znovu.

„Je někde v krajině jménem Kanada. Pošlu vás tam, ale najít si ji budete muset sám." Než jsem stačil cokoliv říct, ležel jsem uprostřed lesa na louce.

‚Tak do toho.' řekl jsem si a vydal se ven ji hledat, ale nejdříve jsem si změnil oblečení, abych lépe zapadnul.

O měsíc později

Livia:

Už měsíc jsem v Kanadě, kde jsem si našla menší byteček kousek od centra města a celkem slušně placenou práci v restauraci, které je kousek od mého bytu. Upřímně se divím, že mě ještě nikdo z Avengers nenašel a že by Tonymu stačilo jen pár hodin u obrazovek, ale bude spíš mými maskovacími schopnostmi a nebo mají jen moc práce. No nic, je čas jít do práce.

**

„Ahoj Mari." Pozdravila jsem svoji spolupracovnici, se kterou mám takový sesterský vztah, ale pořád nemá na ten můj a Nat.

„Ahoj Liv." Usmála se a dál si hleděla své práce. Já se šla zatím převíct a vzít si zástěru.

„Tak co máš dneska v plánu?"

„Holka já nevím jak ty, ale já mám v plánu pracovat." Usmála jsem se na ni a ona taky, moc dobře ví, že tohle byl vtip.

„Já měla na mysli tvůj společenský život." Zmrzl jí úsměv na rtech.

„Moc dobře víš, že nic. Jsem radši doma nebo v tělocvičně." Odpověděla jsem

„Měla by jsi si někoho najít." Položila mi svou dlaň na rameno.

„Půjdu nachystat příbory." Tyhle rozhovory nemám ráda, vždy se to točí kolem mého společenského života.

*

„Liv, potřebuju pomoct, jdi do kavárny, někdo tam došel a já nestíhám." Probrala mě Mari z tranzu. Povzdechla jsem si a šla jsem tedy obsluhovat.

Podívala jsem se, kdo tam je.

‚Tak to je hodně blbý vtip tati.' řekla jsem si v duchu a dívala se přitom do stropu.

„Dobrý den, máte vybráno?" zeptala jsem se mile a přidala nucený úsměv, protože přiznejme si, usmívat se, i když nemáte náladu dá zabrat.

„Dobrý den. Ano, dal bych si nějaký bylinkový čaj a k tomu pár sušenek a zmrzlinu." Nejdřív se na mě podíval, ale hned obrátil svůj pohled zpět ke kavárenskému menu.

„Hned to bude." Otočila jsem se na patě s jeho objednávkou a šla makat.

‚Vždy jsi měl rád bylinkové čaje a nejvíc ten s meduňkou a mátou. Snad mě nepoznáš.' říkala jsem si a hledala danou krabičku se sypaným čajem, kde byli jen tyto dvě bylinky a mezitím i nechala napouštět vodu do hrnku. Na podšálek jsem dala pár sáčků s cukrem, na jiný jsem dala pár sušenek s kousky čokolády, do poháru pár kopečků vanilkové zmrzliny, pár jahůdkové, trochu šlehačky, polila jsem to čokoládou a pár malin jako ozdobu. Mezitím se mi napustila horká voda do šálku a dala ho na podšálek, kam jsem ještě před tím položila kratičký vzkaz.

Takže je tu konec týdne a s ním i kapitola. Nejdříve bych vám chtěla poděkovat za něco málo přes 100 reads a 11 vote, vážně moc díky :). Následně doufám, že se vám kapitolka líbila, každý komentík potěší (ať už s kritikou nebo návrhem na pokračování), stejně tak i hvězdička.

To je ode mě asi už vše, takže se s vámi loučím a uvidíme se u další kapitolky ;)

-Manakria