Nejlepší bráškové

20.kapitola

Tony Stark:

„Liv, vždyť je to báječné. Budeš mít dítě. To jsi si přála." Snažil jsem se ji povzbudit a přitom ji držel za rameno.

„Ano, přála jsem si dítě, ale bojím se. A navíc, to malé nebude mít otce, jenom až moc strýčků a jednu vražednou tetičku." Zašklebila se trochu, ale jinak měla lepší reakci než tu na Asgardu. Ano jsme na Zemi, protože Liv odmítala čekat na ráno na svého otce.

„Ale bude šťastné, dokud bude mít maminku. Musíš být silná, už jenom kvůli tomu malému." Připomněl svou existenci Steve.

„Máte pravdu. Jenom asi už nebudu moct do akce, pomůžu vám už jenom proti Ultronovi a místo toho budu učit nováčky. Mrzí mě to." Zase plakala.

„Liv, klid neplakej, dokud budeme spolu, budeme všichni rádi." Usmál jsem se a držel ji v objetí.

„Jenom to nikomu prosím neříkejte. Nechci aby jste mě pak nějak obskakovali." Zasmála se a utřela si slzy.

„Neboj se, ale až se to narodí, budeš nám ho pučovat." Byla moje podmínka.

„To víš, že jo. Ještě mi ho zkazíš." Zasmála se a starouš taky a já se taky přidal.

„Ale než to půjde moc vidět, odejdu pryč. Vám třem se budu ozývat, ale ostatním neřeknete, kde jsem a ani proč jsem pryč." Podívala se na nás přísně a nikdo se neodvážil říct ne.

O čtyři měsíce později:

SteveRodgers:

Za ty čtyři měsíce se toho hodně stalo. Ultrona jsme porazili, přibyli k nám i dva nováčci Wanda alias ScarletWitch a Vision, který má v hlavě kámen mysli. Pak jsme měli menší nebo spíš větší rozepři, při které jsme se rozdělili na dva tábory a já s Buckym jsme teď na útěku. No a ke zbytku se myslím připojil i Black Panter což je vlastně nějaký vakanský princ nebo či co. A jestli se ptáte na Liv, tak ta už zmizela a je u nějakého Charlese Xaviera a pomáhá nějakým prý mutantům ovládat svou moc, ale ozve se aspoň jednou za týden, ale mrzí ji, že jsme jaksi pořád na dva tábory, ale tak snad se to spraví.

„Nad čím to přemýšlíš?" optal se Bucky.

„Nad vším co se stalo." Odpověděl jsem a doufal, že zase nevytáhne můj milostný život, protože už taky zjistil, že se mi Liv líbí. Už už se nadechoval k nějaké poznámce, ale zachránil mě hovor. „Promiň, mám hovor." Odešel jsem do kuchyně ano máme menší byteček, ale ložnice jsou oddělené a zvedl jsem hovor.

„Ahoj Steve, jak se máš?" vyhrkla hned s úsměvem Livi.

„Ahoj Livi. Znáš to, pořád utíkáme, ale klidní se to. A co ty a maličký?" odpověděl jsem se stejným úsměvem.

„Zatím dobré, ani moc nezlobí, ale cvičení se musím na nějakou dobu vzdát. Ale až se tahle situace uklidní, chtěla bych vám všem pak někoho představit." Oznámila.

„Jasně, už se těším, ale hádám, že to ještě nějakou dobu potrvá." Obával jsem se.

„Spraví, o to se postarám. Mám teď někdy schůzku s ministrem, tak se ho pokusím nějak přesvědčit, aby to hledání přerušil, že vás budu hlídat já, třeba, ještě něco vymyslím." Přemýšlela.

„Liv, tohle po tobě nemůžu chtít. Ještě se pak tobě něco stane, když my něco uděláme." Snažil jsem se jí to vymluvit, ale věděl jsem, že je to předem prohraný boj.

Livia:

„Liv, tohle po tobě nemůžu chtít. Ještě se pak tobě něco stane, když my něco uděláme." Snažil se mě přemluvit, ale moc mu to nešlo.

„Liv, potřebujeme tvoji pomoc." Vyrušil náš hovor Logan.

„Jasně hned." Řekla jsem mu a omluvně se podívala do obrazovky. „Steve, odpusť, ale mám práci. Zase ti zavolám." Usmála jsem se.

„Jasně, jen jdi, ale nepřepínej se." Pokáral mě.

„Neboj se a vy si dávejte pozor." Připomněla jsem mu a jen se zasmál. Rozloučili jsme se já šla za Loganem.

„Není slušné poslouchat za dveřmi." Dneska mám asi káravou náladu.

„Komu nás chceš představit?" celý Logan.

„Svým dobrým kamarádům, kteří jsou jako moje rodina, ale teď mám takový kulatý problém." Ukázala jsem na svoje už vystouplé bříško.

**

„Co se děje Charlesi?" zeptala jsem se, když jsem vešla dovnitř a Logan mi pomohl si sednout. Chová se skoro jako by to dítě bylo jeho.

„Jedeme pryč, takže by jsem potřeboval, abys pohlídala děti." Oznámil mi už hotovou věc.

„Sice teď momentálně nemůžu do akce, ale to neznamená, že toho budete zneužívat." V záchvatu jsem se prudce postavila, ale to jsem neměla dělat, protože se mi škaredě zamotala hlava. „Díky Storm." Mile jsem se usmála a raději se znovu posadila.

„To není zneužívaní, jenom nemáme koho na hlídání. Ale neboj, toho ministra si můžeš pozvat i sem, schůzku máš myslím zítra, že?" optal se Charles. On snad ví všechno.

„Aspoň že tak." Usmála jsem se a opatrně se postavila, abych mohla najít svůj telefon, abych mohla zavolat ministrovi.

**

„Dobrý den pane ministře, ráda vás zase po dlouhé době vidím." Usmála jsem se a potřásla si s rukou s nově příchozím ministrem.

„Dobrý den slečno, potěšení je na mé straně." Potřásl si se mnou rukou a šli jsme do obývacího pokoje, kde už byl nachystaný čaj s kávou a nějaký ten zákusek. „Děkuji nebudu. O čem jste se mnou chtěla mluvit?" Optal se, když jsem si nalévala do šálku čaj.

„Chtěla jsem s Vámi mluvit o programu Avengers a vězněných členů této skupiny a pronásledování dvou členů." Trošku jsem si upila čaje a zakousla sušenku.

„Slečno, tady není o čem mluvit." Už se zvedal k odchodu.

„Jenom si sedněte. Chci jen, aby jste celou odpovědnost programu Avengers vložili do mých rukou, vězně propustili a zatykač zrušili."

„Slečno, tohle není vaše věc." Oponoval stále.

„Hele možná jsem těhotná, ale nejsem blbá. Dokážu se postarat o víc věcí, než si myslíte. Jsem budoucí královna asgardského trůnu a bohyně. Takže postarat se o tuhle bandu bude jednoduché. A vězně nemusíte propustit, já si je zavřu v našem vězení." Propalovala jsem ho pohledem.

„Zatykače klidně zruším, ale s vězni to bude horší, ale pokud chcete, tak Vám je dávám do péče, ale jestli se něco pokazí, do vězení půjdete Vy." Navrhl.

„Tak to mi nemusíte připomínat." Potřásla jsem si s ním rukou.

„Zítra je propustíme a dovezeme sem k Vám." Potřásl si se mnou rukou a odešel.

Takže já doufám, že se vám kapitolka líbila a doufám, že vás ještě nepřestává nudit tato kniha a doufám, že to se mnou vydržíte aspoň do konce této knihy ':D

Jinak se zatím loučím

-Manakria