Nejlepší bráškové

6.kapitola

Damien:

„Odnes ji k léčitelkám, hned!" rozkázala královna a já poslechl. Vzal jsem ji do náruče a běžel s ní přes celý hrad až ke komnatě, kde jsou léčitelky.

„Rychle, pomozte mi!" rozkřikl jsem po celé komnatě a hned se u mě objevili léčitelky.

„Rychle, polož ji do kovárny." Jak řekla tak jsem udělal a díval se, jak ji vyšetřují.

„Dragomire, prosím vím, že nejsem tvůj pán, ale sundej jí to brnění." Požádal jsem toho vodního hada a on poslechl.

**

„Jak je jí?" ptala se královna, když vešla.

„Je v pořádku, kromě boule na hlavě a nějakou dobu si pospí, ale do dne by měla být v pořádku." Odpověděl jsem jí.

„Chudinka moje malá, tohle si nezasloužila." Pohladila ji po hlavě.

„Možná by jsme to měli říct princi Lokimu."

„Možná máš pravdu." Přitakala.

„Pokud mě tedy omluvíte, půjdu mu to oznámit." Mírně zakývala hlavou na znamení souhlasu. Poklonil jsem se a odešel.

**

„Co chcete?" zeptal se princ nabroušeně a já se mu ani nedivím, taky jsem by na jeho místě, ale poté Liv našla i mou dobrou stránku, kterou mi pomohla vypilovat a teď jsem kapitán její ochranné skupinky.

„Nemusíte být tak mrzutý. Přišel jsem vám jen oznámit, že princezna je omráčená a leží na ošetřovně vinnou vašeho bratra." Oznámil jsem, co jsem měl a chystal se k odchodu.

„Počkej! Jak je jí?"

„Chvíli se prospí a bude v pořádku."

„Díky Odinovi." Oddechl si a dal znamení, že můžu odejít.

O den později

Livia:

Začala jsem nabývat vědomí, ale hlava mě bolela jako střep. Ležela jsem v nějaké měkké posteli a prosvítaly sem paprsky světla. Chytila jsem si hlavu a několikrát zamávala rukou a tak jsem zatáhla závěsy, aby sem tolik nesvítilo světlo.

„Dobré ráno, Liv. Jak je ti?"

„Co se stalo? Au, moje hlava." Chytla jsem se za ni, když jsem se posadila.

„Thor tě odpálil na stěnu a ty jsi se bouchla do hlavy. Královna se tak naštvala, že nechala Thora odvést a schladit mu hlavu a následně ho zavřeli do ledové kopky. Dokonce i Odin zuřil, ale né tolik jako královna." Smál se Damien.

„Jak dlouho jsem spala?" zeptala jsem se a stále se držela za hlavu.

„Sotva den a večer bude slavnost na tvoji počest."

„Nemáte něco, co by mě zbavilo té bolesti hlavy?" sakra co já bych teď dala za ibalgin.

„To ty jsi tady byla přes bylinky, ale naštěstí jo, počkej chvíli." Řekl a odešel.

„Tady to máš. Je to výtažek z ohnivého květu, meduňky a máty." Podal mi malou lahvičku jejíchž obsah vypadal nevábně, ale voněl krásně a i tak chutnal.

„Díky. Kolik je vůbec hodin?"

„Budou tři hodiny a bude se podávat svačina."

„Tak už jdi, chci se převléct." Usmál se a odešel z pokoje.