Nejlepší bráškové

16.kapitola

Livia:

„Liv, musím Vám něco oznámit." Objevil se za mnou Alek a když jsem se na něj podívala, tak jsem kromě povrchových ran viděla i něco horšího.

„Ne.....to nemůže být pravda. Řekni, že to není pravda!" po tvářích se mi kutálely slzy a já věděla, že jsem byla až moc blízko hysterickému záchvatu.

„Je mi to moc líto, ale je to pravda. Královna je mrtvá." Sklopil pohled a mě dokonale zaslepily slzy.

„Ne!!!" křičela jsem a přestala jsem ztrácet kontrolu nejen nad svým tělem i nad svou mocí.

Loki:

„Ne!!!" slyšel jsem křik tak jsem za ním běžel.

Když jsem se objevil u zdroje toho křiku viděl jsem teď už svou ženu jak klečí na zemi, pláče a kolem ní se uvolňuje její moc všech kamenů nekonečna, takže se přes polovinu trůnního sálu linula mlha, která stále houstla, které každého nejen popálila, ale při delším vystavení i zabila bez mrknutí oka.

„Liv! Prosím uklidni se!" křičel jsem na ní, protože byly slyšet i vzlyky, rozhodl jsem se jít za ní a bylo mi jedno jestli příjdu o život nebo ne.

K mému údivu se mi nic nestalo. Šel jsem tou mlhou po sluchu, protože nešlo skoro nic vidět. Došel jsem až ke zdroji.

„Liv, prosím neplakej už, slzy ti nesluší." Objal jsem ji a ona mi plakala do hrudi. Snažil jsem se ji utišit, ale moc mi to nešlo, ale nakonec, když usínala mlha slábla, až zmizela úplně. Vzal jsem jí proto do náruče a odnesl ji do jejího pokoje.

Položil jsem ji na postel, přikryl přikrývkou a sám jsem si sedl na kraj postele a hladil ji po vlasech.

„Jak je jí?" zeptal se teď už asi spíš můj švagr než bratr.

„Ne moc dobře, ale bude zase v pořádku. Měla s Friggou hodně dobrý vztah, stejně tak jako já, ale ji to zasáhlo ještě stokrát tolik." Odpověděl jsem bez toho aniž bych se na něj otočil.

„Jak dlouho bude asi spát?" přešel i on k její posteli a díval se jak spokojeně oddechuje a pohladil ji po tváři, jen něco zamumlala, ale spala dál.

„Podle toho kolik energie vydala, odhaduju něco kolem dvou dnů až jednoho týdne." Řekl jsem své domněnky a měl se na odchodu, abych ji nechal odpočívat a sám jsem šel do lesa, abych se mohl pořádně vyřvat. Ano i já mám city a Frigg pro mě byla jako matka, takže je snad pochopitelné, že mě to taky vzalo, sice ne tolik jako Liv, ale vzalo.

Thor:

Několik chvil poté co utichl celý boj a viděl jsem matku, jak leží bezvládně na zemi a otec ji objímá, se přes celý hrad rozléhal ženský křik, sice jsem se chtěl jít podívat kdo je ten zdroj, ale od náramku šel něco jako bleskový výboj, který mě ochromil a hádám, že když jsem tenhle výboj dostal já, tak ho musely dostat i ostatní členové naši skupiny.

Po tom chvilkovém šoku, jsem se pokusil nějak najít Liv s pomocí těch hodinek od ní.

„Haló, mohlo by jsi mi říct, kde je sestra?" a přitom jsem ty hodinky málem rozbil, což jak to tak vypadá tak i s tímhle počítala.

„Mé jméno je Mori, pane a Vaše sestra je u sebe v pokoji, společně s jejím manželem." Dostala se mi odpověď z hodinek.

„Jak je jí?" zeptal jsem se ode dveří, které za mnou zavřeli strážní.

„Ne moc dobře, ale bude zase v pořádku. Měla s Friggou hodně dobrý vztah, stejně tak jako já, ale ji to zasáhlo ještě stokrát tolik." Odpověděl, ale svůj pohled měl zakotvený na sestře.

„Jak dlouho bude asi spát?" přešel jsem k její posteli, chvíli se na ni díval, a když jsem ji pohladil po tváři, protože jí stékala po tváři slza, něco zamumlala, ale spala dál.

„Podle toho kolik energie vydala, odhaduju něco kolem dvou dnů až jednoho týdne." Odpověděl a už se měl na odchodu. Já jsem s ní ještě chvíli zůstal, ale pak mi došlo, že mám ještě práci.

„Kam šel Loki?" zeptal jsem se strážného, který hlídkoval u dveří.

„Šel směrem k lesu, ale raději by jsem počkal až se vrátí. Smrt královny ho vzala jen o trochu méně než princeznu." Odpověděl mi a podle toho co se ozvalo z lesa měl pravdu.

**

„Loki, potřebuji tvoji pomoc." Přišel jsem za ním do pokoje.

„A proč bych ti měl pomáhat?" zeptal s nezájmem a dál koukal do své nějaké rozečtené knihy.

„Kvůli matce a Liv." Odpověděl jsem se založenými rukami na prsou, opřený o zeď. Zaklapl knihu a nechal si vyložit celý můj plán.

O dva dny později

Livia:

Probudila jsem se na nějaké měkké podložce. Pokusila jsem se otevřít oči, ale hned mě oslepilo světlo, ale když na mě skočily dvě závaží, vymrštila jsem se do sedu a držela si břicho, které mě rozbolelo.

„Který blb-" začala jsem nadávat, ale když jsem se podívala, kdo na mě skočil a uviděla jsem svoje dva miláčky což byl Pantík a Relay (panter a vlk). „Ahojte zlatíčka, jak se máte?" drbala jsem je za ušima a usmívala se, ale pak mi došlo co se nedávno stalo a po tvářích se mi zase kutálely slzy.

Kolem mě se obmotala dvě těla a můj žal se začal aspoň trochu zmenšovat.

‚Měla by jsi jít za otcem, je u něj i tvůj bratr.' promluvil Pantík.

„Asi máš pravdu. Relay, odneseš mě tam?" zeptala jsem se Relay a ta jen přikývla na znamení souhlasu a už seskakovala z postele.

**

„Thore!" rozkřikla jsem se a běžela obejmout svého brášku.

„Sestřičko. Jak se cítíš?" promluvil do objetí.

„Bylo mi i lépe. A kde je vlastně Loki?" zeptala jsem se, protože jsem ho nikde neviděla.

„Loki je Ódinužel mrtvý. Je mi to líto." Sklopil pohled k zemi a mě se po tvářích kutálely další slzy.

‚Liv, neplakej, tvý přátelé tu budou pořád.' ozval se hlas Relay.

„Máš pravdu." Dala jsem za pravdu Relay. „Otče, mohla bych jít se svým bratrem na Midgard? Abych se aspoň trochu dala do pořádku." Položila jsem svému otci jednoduchou otázku a doufala, že mi vyhoví, protože přiznejme si, že můj psychický stav není zrovna nejlepší.

„Jelikož vidím jak tě události, které se staly během několika dnů poznamenaly. Můžeš tedy odejít s Thorem, ale pod podmínkou, že se vrátíš zpět na Asgard, když bude potřeba." Změřil si mě pohledem.

„To je jasné. Děkuji tati." Usmála jsem se na otce, který mi taky věnoval sice jen krátký úsměv, ale přeci jen se usmál.

„Jdeme zlatíčka. Pojď Thore, čeká nás i jedna z dalších Tonyho oslav." Usmála jsem se a popadla brášku za ruku. „Mori, na Avengers Tower, prosím." Řekla jsem do náramku a během několika vteřin jsme byli na vrcholku teď už Avengers Tower.

„Jsi hodně zvláštní, ale kouzelná zároveň. Dokáže ti vykouzlit úsměv na tváři cokoliv." Usmál se bráška a Pantík a Relay mu dali za pravdu.

Takže užívejte si prázdniny dokud můžete, protože pak bude září a zase škola.

-Manakria