Steve Rodgers:
„Takže, nováčci, já a tady pan Rodgers vás budeme trénovat, ale nečekejte žádné úlevy zlatíčka, tady se maká, až vám poteče krev." Tak takový zápal jde u ní vidět jen v boji.
„Tahle kost to nemohla udělat." Smál jí nějaký kluk, mohlo mu být tak kolem 19.
„Zlatíčko, já byla i ve válce a navíc jsem o hodně starší než ty. Takže děti moje, díky tomuhle chlapci jste si vysloužili hodně kruté zacházení." Držel jsem se, abych se nezačal smát.
„Hele kolik ti vůbec je, že se k nám chováš takto? Protože vypadáš max na 17." Začal se vztekat a vzápětí i smát, chudák, neví vůbec s kým má tu čest.
„Tak pojď, zkus mě přeprat a pokud se ti to povede, budeš uvolněný z tréningů. Pokud ne, budeš mi dělat sluhu a když neposlechneš, dostaneš elektrošok." Natáhla k němu ruku a čekala jak se rozhodne.
„Platí." Podali si ruce a už se přemisťovali k žíněnkám.
„Steve bude rozhodčí a vy se aspoň něco naučíte." Ukázala na mě.
„Jedeme na 3 vítězná kola, kdo skončí, jako první na lopatkách prohrává. Můžete si vybrat vibrat způsob boje." Přemístil jsem i já k žíněnkám, abych měl lepší výhled. „Všichni si stoupnete kolem nich do kruhu, aby jste viděli a následně pokud bude mít vyzývatelka náladu, vám předvedeme pořádný boj." Podíval jsem se na ni a v očích se jí pomalu až nebezpečně zalesklo.
„Tak jasně, že jo, aspoň se protáhnu, protože tohle bude 00 nic." Zasmála se.
„Moc se nesměj, já tě z tohohle vyjdu jako vítěz." Zašklebil se oponent. „Bude to pěstní souboj." Jen mykla rameny a postavila se na žíněnku.
„3.....2......1....boj!" odpočítal jsem jim boj. Stačilo jen podkopnout nohy a už byl dole.
„1:0" hlásil jsem výsledek. Kluka to naštvalo, chtěl ji uhodit pěstí, ale minul a pak ho zase dostala na zem stejnou chybou.
„2:0" asi ji to tolik nebavilo.
„Hele, zlati, mě to nudí, hele já si zavážu oči a ty na mě zaútočíš. Když mě srazíš na zem vyhráváš, když ne, tak máš smůlu." Řekla a už si zavazovala oči.
„Kapitáne, zvládne to?" zeptala se mě malá dívenka, která stála vedle mě.
„Neboj se, zažila i horší." Usmál jsem se na ni a jí zbarvil tváře ruměnec. Dál jsme se dívali na souboj. Lítali pěsti a Liv se jen vyhýbala.
„Nuuuudaaaaa." Chytila mu ruku a přehodila si ho přes rameno a skončil na lopatkách. „Jo a jen tak pro zajímavost je mi skoro 1000 let. Takže teď máš ještě větší důvod k tomu být naštvaný. Jo a hned po tréningu se umeješ, převlečeš a jdeme na nákupy. Takže teď půjdeme na hřeb našeho dnešního tréningu." Podívala se na mě. „Vybíráš si typ boje."
„Znáš mě, takže pěstní souboj." Usmál jsem se a jí se zableskli oči. Přemístil jsem se na žíněnky a postavil se do bojového postoje.
„Kdo prohraje, platí zítra večer výherci drink a dluží mu tanec." Určila si podmínky a já jen souhlasil. „Zlatíčka, dívejte se jak se bojuje v této organizaci a skutečném boji."
„3.....2......1........boj!" odpočítávali jsme nastejno a hned se začalo nelítostně bojovat. Žádné úlevy, žádné ohledy, žádná lítost, prostě krutý boj, jako je ten ve válce. Lítali pěsti, výmyky, otočky, salta, úskoky.
Souboj trval pět minut a my měli ještě dost síly a energie. Ani jeden z nás se nikdy nevzdal a bojoval až do posledního dechu. Když nad tím tak přemýšlím je celkem pěkná a v očích má pořád takové dětské jiskřičky štěstí a radosti.
ČTEŠ
Nejlepší bráškové
Fiksi PenggemarCo se stane, když by měl Odin kromě dvou synů ještě dceru, která po ráně od Ničitele nebude vědět, že má rodinu, ale místo toho najde jednu pozemskou, kde se bude cítit jako doma a pak se na scénu přiřítí Loki. Dočtete se exluzivně jen v této knize...