Nejlepší bráškové

12.kapitola

Tony Stark:

Když jsem otevřel, tak první co mě praštilo do očí bylo slunce a hned potom mě začala hlava třeštit jako o závod.

„Dobré poledne Tony. Jak se ti spalo?" optal se nějaký ženský hlas. Jako sorry, ale s kocovinou jde vážně blbě rozeznat, kdo mluví. „Pospěš dolů, nebo na tebe nezbyde žádné jídlo, jo a na stolku máš ibalgin a vodu." Potichu zaklapla dveře a asi šla budit další.

Když jsem zapil tu růžovou přátelskou tabletku a dal si studenou sprchu a převlékl se, sešel jsem dolů, kde to nádherně vonělo, ale už tady byli nějaké jiné tasemnice, které skoro všechno vyluxovali.

„Zdravím Tony." Pozdravila mě znovu s milým úsměvem Liv a už mě sunula ke stolu a podala mi i kafe. „Dneska žádná whisky. Bolela by tě hlava." Dala mi pusu na tvář a šla pro něco do kuchyně. Mezitím mě muflon propaloval pohledem.

„Jste až moc dědinští a teď jezte, jinak vám to vystydne a ještě je zákusek." Podala nám všem jídlo a šla zpět do kuchyně.

„Ty jíst nebudeš?" optala se jen tak Nat.

„Když člověk pořád ujídá, tak hlad ani moc nemá. A teď už jezte, pak se sbalíte a pojedeme na výlet, na delší výlet." Odpověděla a dál se věnovala svojí práci v kuchyni.

**

„Takže, sbalte si jen to nejdůležitější, ale samozřejmě i nějaké ty zbraně, abyste se mohli i bránit. Jedeme totiž na Asgard." Oznámila nám s nikdy neopadávajícím úsměvem Liv.

„Tak to moment. Co by jsme mi "podřadná" rasa dělali na Hazardu?" zeptal jsem se.

„Je to Asgard, plechovko, taky by jsi si to mohl už pro jednou zapamatovat." Odpověděl uraženě muflon. „A jede se zpět, protože Liv chce, aby jste byli na naší svatbě. K mému údivu to už u Odina domluvila, takže je všechno v naprostém pořádku." Pokrčil rameny a moc už nevnímal podle jeho pohledu.

„Máte dobrou hodinu na to, aby jste se nachystali a stáli na střeše." Rozpustila nás Liv a my šli, protože sbalit se za hodinu je skoro nemožné.

Livia:

„Máte dobrou hodinu na to, aby jste se nachystali a stáli na střeše." Rozpustila jsem tuhle naši malou poradu. Otočila jsem se na Lokiho, který se usmíval jak měsíček na hnoji.

„Co ti přelítlo přes nos?" zeptala jsem se ho a hned mu úsměv opadl, ale hned ho nahradil falešný.

„Nic, vše je v pořádku."

„Loki....znám tě už nějaké to století a budeme manželé, měli by jsme si říkat i to co nás trápí. Jsi si aspoň vědom toho, že nejen ubližuješ sobě, ale i mě? Aspoň jednou mi věř, prosím." Položila jsem mu svou dlaň na tvář, ale hned ji zase stáhla. „Přemýšlej o tom." Otočila jsem se k odchodu, ale on mě chytil za ruku a přitáhl si mě k sobě.

„Odpusť mi. Miluju tě a nechci ti ublížit, ale jsem jen trochu majetnický." Mumlal mi do vlasů.

„Taky tě miluju, ale musíš se naučit ovládat." Odtáhla jsem se od něj a usmála se. „Musím ještě na Asgard, tak počkej na ostatní. Uvidíme se doma." Dala jsem mu letmou pusu a jela výtahem na střechu.

„Himedale, prosím otevři bifrost." Jen co jsem to dořekla, obejmul mě vír barev a během vteřiny jsem se objevila doma, i když mám dva domovi, druhý je na Zemi u avengers.

„Dobrý den, princezno. Jak se těšíte na váš velký den?" optal se zdvořilostně.

„Zdravím Himedale. Jsem trochu nervózní, ale když budu mít po boku Lokiho, rodinu a své přátele, budu mnohem klidnější." Usmála jsem se na něj a šla jsem směrem k paláci.