THE BOY WHO FELL IN LOVE | Mavy fan fiction

XXIV.

Nevěděl jsem, co mu na to celé říct. Strnule jsem seděl na posteli, pozoruje ho. Jeho tvář ovšem mluvila za nás oba. Prázdná, truchlivá, nešťastná. Ani se na sebe nedokážeme dlouze podívat, protože cítíme stejnou bolest. Myslím, že věděl, jak špatně to nesu já.

Snažil jsem se pootočit, abych se na něj podíval znova. Už neplakal. Já ano. Přivinul jsem si jeho celého do svého náručí a tím ho ujisti, že patří jenom mně, nikomu jinému. A také to, že už nikdy nenechám, aby mu kdokoli ublížil. Přitiskl se ke mně a pevné objetí udržoval. Uklidňoval jsem ho jemnými slovy, šeptaje mu do ouška. Každou minutou, co se mě dotýkal, jsem se cítil bezpečněji. Už jenom proto, že jsem ho měl konečně u sebe.

~

Martin ještě pár týdnů navštěvoval Nemocnici svatého Munga, aby se úplně vyléčil. Nikdo totiž nevěděl přesně, co všechno mu dělala, mohla na něj seslat několik nevyléčitelných zaklínadel nebo použít nějaké jiné kouzelné infekce. Všechno probíhalo v pořádku, dokonce se začínal i smát (což byla největší radost pro mě, protože Martinův úsměv, to je nádhera) a mluvit čím dál tím zřetelněji. Často jsme bývali pod hlídkou několika kouzelníků, protože nikdo nedokázal Lauru najít. Táta založil dokonce kouzelnickou organizaci, která se věnuje jenom jí. Zvláštní je, že zmizel i jejich dům. Prý se na tom místě několik stovek let dům nenacházel. Dřív zde stál hrad upírů, ale kvůli nějakým okolnostem ho museli zbourat.

Poslední den před návratem do Bradavic, jsme seděli v parku a já zkoumal další knihy, které by nám mohli pomoct ji vypátrat. Četl jsem zrovna kroniku, napsanou upírem, který dávno žil ve starobylém hradě. Nic zajímavého v ní napsáno nebylo. Papír se už skoro rozpadal a navíc kniha páchla zvláštní vůní. Zavřel jsem ji a koukal na zelené stromy posázené růžovými kvítky.

„Stejně mě štve, že nic nevíme."

„Co nevíme?" zeptal se , dívaje se na mě.

„Právě že nic. Vůbec nevím, co byla zač. Co když je nějakej zlej černokněžník a celou dobu nás chtěla zabít? Nebo co jí tak najednou přeskočilo v hlavě? Proč ti ublížila, když jste se znali tak krátce."

„Myslím, že tě milovala. A chtěla jen pro sebe."

„To je pitomost, kdyby mě chtěla, řekla by si o to dřív. Vždyť jsme byli nejlepší kamarádi od prvního ročníku."

„Třeba se nemohla smířit s tím, že tě chce někdo jiný," pípl tiše.

„Proč si to myslíš?"

„Začal jsem se s ní bavit jenom kvůli tobě. Protože jsem moc dobře věděl, jak jste si blízcí a já tě tak moc chtěl. A nevěděl jsem, co jiného udělat. Prostě jsme za ní nakráčel."

„Takže ses s ní začal bavit, aby ses dostal ke mně a mohl mě zneužívat?" uchechtl jsem se.

„Ne to ne, Kájo. Chtěl jsem si s tebou hrát, protože jsi už na pohled vypadal jako koťátko. A moc ses mi líbil. Jsem zkrátka takový, moc mě to mrzí, ale omlouval jsem se stokrát."

„V pořádku. Jen už ji chci najít, abych ji mohl uškrtit nebo něco. A nechápu, proč na nic nedokážeme přijít. Jakoby se vypařila. Stejně jako ty."

„Nemá náhodou hlídáček?"

„Táta říkal, že ho nikdy neměla. Je to zvláštní, protože ty ho teď taky nemáš. Nějak se jí podařilo ho z tebe dát pryč."

„Nemám? Takže můžu kouzlit mimo školu a nikdo nic nezjistí?"

„Teoreticky, ale nedělej to prosím. Dostaneš všechny do problémů. Myslím si, že za to všechno může ta její černá magie. Asi se dám na její studia, protože je to taková otevřená kapitola. Nikdo se o to moc nezajímá."

„Ale je to náročný na studium, ne?"

„To asi ano, ale chci zjistit víc. Chci přijít všemu na kloub a zastavit to. Podej mi to knihu, prosím."

Martin mi podal do ruky tlustou kroniku a já ji znova otevřel. Tentokrát úplně vepředu, kde se Ezra, právě ten upír, který tam dřív bydlel a napsal kroniku, vyjádřil ke svému spisu.

Kniha je určená zejména pro upíry a podobné tvory. Kronika se zabývá historií a celým rodem upírů, žijící ve staré Anglii. Proto zde všechny ostatní kouzelné bytosti opomíjím. Nemám ve smyslu poučovat ostatní o všech válkách s vlkodlaky nebo trolly či dalšími nepřáteli. Vesměs se vždy udobří. Chtěl bych Vás seznámit s rodem Vonnerů a rodem Moorů. Dva nepřátelské rody, bojící spolu už stovky let. V následujících stranách se dozvíte, kde přesně se tady oba rody vzaly a jak se to s nimi vyvíjelo až dodnes. Pátral jsem desítky let, abych zjistil každou informaci a vše poskládal dohromady. Čelil jsem několika nebezpečí, která mě mohla stát i život. Ne za každých okolností musí upíři zůstat na živu. Jsme jedno velké tajemství.

„Martine? Co když je Laura upír? To by vysvětlovalo všechny ty tvoje popáleniny, po jejích dotecích. Koukej tady! Píše se zde o rodu Moorů, proč jsem si toho nevšiml dřív?"

„To je pitomost, vždyť jsme ji viděli vyrůstat. Sám si říkal, že ji znáš už od prvního ročníku. A snad nebyla dospělá už tehdy. Upíři nestárnou."

„Nebyla. Asi máš pravdu," knihu jsem znova zavřel a položil na lavičku, „řeknu to ještě tátovi, aby si to prověřil. Uvidíme."

„Vůbec se mi do Bradavic nechce. Všechny ty zkoušky a dohánění si všeho, pomoc."

„Mile rád ti pomůžu," usmál jsem se a pohladil ho. „Přece jenom jsem taky dlouho zameškal a myslím, že díky nám ředitel přesune dokonce termíny NKÚ a OVCE. Všichni jsou nadšení."

„Budu mít jen měsíc na přípravu, to nemám šanci stihnout," naříkal.

„Stejně by ses na to vykašlal."

„To je pravda," zasmál se a přitulil se.

„Já spíš nevím, jak dám OVCE. Když to nedám, budu muset opakovat a nepustí mě pracovat."

„Aspoň budeš se mnou."

„To budu vždycky."