Jak na Vlkodlaka?

1.

REMUS

Bylo kolem půl třetí odpoledne a já, měl lektvary s Peterem, Lily, Zmijozelákama a profesorem Křiklanem. Dnešní téma byl nápoj lásky který jsem snad znal nazpaměť.

,,Dobrá, rozdělím vás do dvojic. Pane Lupine, vy budete se slečnou Evansovou. A vy pane Pettigrewe, vy budete s panem Snapem."
Stačil mi Peterův znechucený výraz že bude se Zmijozelákem a hlavně se Snapem nebo-li ,,Srábusem".
Kolem mne prolétla nádherná vůně parfému připomínající rozkvetlé květiny a hned jsem poznal, že se jedná o Lily Evansovou. Posadila se vedle mě s úsměvem na tváři.
,,Ahoj Reme, tak pustíme do toho lektvaru ?"
Jen jsem se mírně pousmál a kývnul a pustily se do práce. Lektvar jsme dodělaly do deseti minut který byl pro nás lehký jako facka.
,,Co cítíš ?" Zeptal jsem se Lily s úsměvem.
,,Cítím posečenou trávu a vůňi starých knih. A ty ?" Pořádně jsem se nadechl a zkoumal vůňi lektvaru.
,,Cítím vůni horké čokolády a čerstvého melounu."
Poté jsme si mohly dělat co chceme a tak jsem si vytáhnul knihu s názvem
,,Dějiny čar a kouzel".
Lektvary se Zmijozelem skončily a my se s Červíčkem vydali na hřiště kde měli trénink James a Sirius. Po nějaké době Peter zahlédl v dálce Jamese a Siriuse, poté se rozeběhl a div svým pokusem o běh nezbořil celý hřiště.
Musel jsem se nad tou představou pousmát. Došel jsem ke klukům kteří se něčemu smáli, až na Siriuse. Ten vypadal jakoby měl každou chvíli omdlít. ,,Siriusi,jsi v pořádku ?" Pouze se na mě podíval a naznačil mi pohledem, že je v "pořádku". Cesta probíhala tak nějak normálně, dokud si James s Peterem nevšimly, že Sirius, není Sirius. ,, Tichošlápku, jsi v pohodě ?" Zeptal se James starostlivě. Ale jakmile James dořekl větu, Sirius se zkácel na zem jako mrtvé bezvládné tělo. Okamžitě jsme vzali Siriuse na ošetřovnu kde nám řekli, že je pouze unavený a vyčerpaný. Ležel nehybně na lůžku. Nakonec se probral a jeho bouřkově modrošedé oči směřovali na nás. ,,Tyjo, to byla kalba !"
Řekl Sirius do prázdna které přerušilo náš záchvat smíchu . ,,Jaká kalba ?" Zeptal se James se slzami štěstí v očích. ,,Šli jsme přece ke třem koštatům a udělaly kalbu, i s Evansovou !"
,,Siriusi, omdlel si po tréninku, nikde jsme nebyli." Vysvětlil jsem zmatenému Siriusovi.
Jak plynul čas, rozhodli jsme se, že je čas už jít na kolej. Ovšem, než jsem stihl odejít já, Sirius mě držel za zápěstí. ,,Reme, už ti někdo řekl, jak máš nádherný oči ?" Neměl jsem slov. Nevěděl jsem, jestli mám být zmatený či být polichocen. Tupě jsem na něj zíral a on na mě.
,,Hele, musím už jít na kolej. Dělat úkoly a - a děkuju." Poté co jsem odcházel z ošetřovny začal přemýšlet, co to sakra Sirius vypustil z pusy ?

Ahoj :3 Doufám, že se vám první kapitola líbí <33 Nezapomeňte mi také napsat váš názor na kapitolu :))
PS : Omlouvám se, za všechny chyby :D