Jak na Vlkodlaka?

4.

Hodně mě zarazilo když jsem uviděl vedle sebe spícího Siriuse který, musím se přiznat, vypadal k zulíbábí.
,,Dobré ráno, Remíku. Jakpak ses vyspinkal ?" Zeptal se mě najednou plný života James s nekalým výrazem ve tváři. ,,Ehm.. Jo, asi dobře." ,,Ale, ale. Stalo se něco mezi tebou, a Siriusem ?" ,,Cože ?! Ne, nic se nestalo, proč ?" Cítil jsem, jak jsem začal nabírat nejtmavější odstín rudé barvy. ,,Tak pročpak se nám červenáš a proč Tichošlápek spí u tebe v posteli?" ,,Nečervenám a.... A .. A navíc, musím jít do knihovny, měj se." Odešel jsem od kupodivu zvědavého Jamese a od malého rozkošného štěňátka které mi spalo v posteli. Upřímně, moc se mi nechtělo do knihovny což, se celkem i divím tak jsem šel jen do společenky si sednout ke krbu jen tak přemýšlet.
...
Po nějaké době, jsem uviděl i Lily s Marlene které se nejspíš chystaly do velké síně a jak je známo, pak do knihovny. ,, Ahoj Reme, jak se máš ?" Uslyšel jsem Lily jak na mě mluví, ale já jí nevnímal. Moje myšlenky patřili jen jednomu člověku. Siriusi Orionu Blackovi. ,,Haló, země volá Remuse !" Lily mi luskala před obličejem a smála se. ,,C-cože ?" Zeptal jsem se zmateně jako kdybych byl pod vlivem hypnózy.
,,Říkám, jak se máš ?" ,,Jo, asi dobře, sám nevím." ,,Jakto ? Každý by měl vědět, jak se cítí." ,,Teď je to takové.. Zakomplexované, Složité..." ,,Já mám času dost." Přišla za Marlene a něco jí pošeptala. Potom se sebrala, a odešla, nejspíš do velké síně, na snídani.
,,Tak, povídej než, přijde Potter. Měl by kecy, však ho znáš." Zadívala se mi hluboko do očí a čekala na moje vylévání srdíčka. ,, Těžko se to říká, sám tomu nerozumím." ,,Určitě to pochopím, ráda naslouchám lidem a ty, to víš, Remusi."Než jsem se tedy rozhodl mluvit, mi ještě skočila do řeči. ,,Než ještě začneš, mám pro tebe otázku. Pochopím, že mi na to nebudeš chtít odpovídat." Bál jsem se, že se zeptá na něco, se Siriusem.
,, Poslední dobou, se v blízkosti se Siriusem, chováš jaksi zvláštně." A taky, že se tak stalo. Obrátil jsem oči v sloup a opět se červenal. ,,Ty se červenáš. Že jo ? Přiznej se." ,,Fajn. Jo, červenám se." Tentokrát jsem oči sklopil na zem. ,,Remusi ?" Podíval jsem se na ní s tázavým výrazem.
,,Máš rád Siriuse ?" ,,C-co ? J-jak tě to napadlo ? Mám ale.. Jen jako kamaráda." ,,Ehm..."kamaráda"."
,,Ano, jako KAMARÁDA." Musel jsem jí slovo ,,kamarád" zdůraznit. ,,Reme, víš dobře, že mně, můžeš věřit." ,,Tím chceš, naznačit co ?" ,,Že vím, že mi lžeš." Ona je v tomhle fakt dobrá.
,,No dobře, asi ti lžu .Trošku."
Cítím uvolnění. Poprvé, jsem se někomu svěřil. Chvíli jsme si povídali o všem možném. ,,Jak já nesnáším Pottera!"
,,Co zase udělal ?" Musel jsem se trochu uchechtnout protože je tak vtipné vidět Lily, jak se vzteká kvůli Jamesovi. ,,Dal pěstí Severusovi jen proto, že je se mnou ve dvojici na Lektvary. Bože, kdy konečně pochopí, že se mi hnusí ?!" ,,James se jen tak nedá odbít a ty to víš, Lily." Jen kývla a zadívala se na zem na své boty. ,,Ahoj Evansová !" Vyletěl James z pokoje a jakmile mě spatřil, spražil mě pohledem. ,,Nazdar, Pottere !" Sednul si mezi mě a Lily a obmotával se kolem ní. ,,Nesahej ne mě, Pottere !" ,,Noták. Neříkej, že se ti vážně nelíbím a jestli ano, jseš tím pádem sakra dobrá herečka !" ,,Ne, nepředstírám a ne, nelíbíš se mi !" Potom se sebrala a odešla ze společenky. James jen dělal na Lily psí oči, když odcházela. Ona, jen po Jamesovi hodila svůj znechucený výraz kterým naprosto Jamese odrovnala.
...
Za dnešní den, se  nic nestalo. Jen, že Peter našel nejspíš půl roku starou dýňovou pastičku kterou stejně nakonec snědl.
...
Bylo kolem sedmé večer a já, se po večeři jako vždy toulal dlouhými chodbami hradu na pokoj. Najednou jsem ucítil, jak po mně někdo něco hodil.
Byla to papírová kulička která měla nejspíš být vzkaz. Rozbalil jsem kuličku ve které bylo napsáno.
,,Sejdeme se přesně o půlnoci v astronomické věži. Přijď prosím sám. B."
Upřímně, neznám nikoho, koho jméno začíná na písmeno B. (Až na Bellatrix :D)

Ahojkyy <3 Doufám, že se vám bude kapitola líbit ! :33 Opět mi můžete napsat váš vřelý komentář ^^