Jak na Vlkodlaka?

8.

Týden uplynul jako voda za což jsem jen a jen rád. Na ošetřovně to bylo strašné, strašnější bylo ale to, když jsem odcházel.
Sirius za mnou chodil každé ráno kolem šesté, potom po škole a dokonce  když se Sirius vydal s Jamesem do Prasinek, koupil mi čtyři tabulky medového ráje. Ale jak se říká, vše krásné bohužel končí. A bohužel začaly ty horší věci. Jako třeba posměch, ponižování. Není to příjemný, když vám někdo do kolo říká, že jste teplejší než slunce které je oproti vám lednice. Můj názor na věc je takový, ať má člověk jakoukoliv orientaci, ať člověk miluje koho chce. Chci, aby jsme my lidi žily bez předsudků.
...
Čekala mě poslední hodina. Bylinkářství s Mrzimorem. Nevnímal jsem okolní svět. Strašně mě ty posměšky mrzely, především mě ale mrzelo, jak jsou obyčejní lidi tak zlý na lidi kteří jsou zkrátka jiní. ,,Pssst ! Lupine !" Volal na mě někdo z Mrzimorské koleje. Hodil po mně vlaštovku se vzkazem. Rozložil jsem vlaštovku a na pergamenu bylo napsáno.
,,Tak co Sirius ? Řekl ti, že jseš jeho zbrusu nová děvka ? Neřekl ? To je ale smůla !" Vzkaz jsem zmuchlal a hodil jim ho zpátky k Mrzimorčanům kteří se smíchy popadali za břicho. Mně to k smíchu ale rozhodně nebylo. Spíš k pláči. Hodina naštěstí končila a já mohl jít na pokoj kde mám alespoň trochu klidu. Jak jsem se procházel chodbama, všichni si na mě poukazovali a něco si šepatli. Já už byl ale  tak trochu z části na jejich poznámky zvyklý. Došel jsem do společenky kde všichni okamžitě zmlkly a dívali se na mě. Jejich pohledy, mě znervoznovali. Odešel jsem na pokoj, na své posteli, jsem uviděl papír. ,,Pro Remuse, Sirius"
Otevíral jsem se zvědavostí nažloutnutý pepergamen.
,,Ahoj Remusi ? Jak se máš ? Vidím, že poslední dobou blbě a já také. Nevím, jak bych ti to napsal aniž bych ti ublížil. Nevěděl jsem, jak je bolestivé se rozloučit s člověkem, bez kterého nemůžeš zůstat ani na sekundu. Když se rozplýváš nad tím, jak se směje, jak vidíš, že je tvoje milovaná osoba šťastná. A taky, když ji vidíš, jak pláče, jak se neusmívá, trpí... Ten pocit mě ubíjí a vidím, že tebe taky. Proto, jsem se rozhodl, že bude lepší, když zůstaneme pouhými přáteli. Chvíle s tebou. Jsou nezapomenutelné a tak překrásné. Mám slzy v očích i když nejdou vidět, jsou tam. Když píšu tyto řádky, strašně mě bolí u srdce. Jakoby mi ho vytrhnul z těla a lámal ho na malé kousky. Dal bych cokoliv aby jsme mohly být spolu. Ale, lidi jsou prostě zlí a netolerantní v dnešním světě. Tímto dopisem, bych nejspíš chtěl říct našemu " vztahu" sbohem.
Mám tě rád a navždy budu mít ale, teď ještě nejsme připravení. Až bude vše zase jako předtím, my si svůj svět změníme podle sebe. Žádní idioti kteří nás budou odsuzovat, žádní netolerantní lidi, žádné zlo.
SIRIUS "

Ahoj <3 Tentokrát tu mám pro vás kapku smutnou kapitolu ale i přesto doufám, že se vám bude líbit. :(( <3