Jak na Vlkodlaka?

2.

Přemýšlel jsem nad tím, co se dnes stalo na ošetřovně. Dospěl jsem k argumentu, že mluvil nevědomě, nevěděl, co říkal. Až to Siriusovi řeknu, tak se tomu zasmějeme. Ale i přesto, jsem cítil podivný pocit v žaludku. Odešel jsem na svůj pokoj a vzal si ze své malé dubové komody medový ráj který jsem si dal ke své knize. Moje čtení však přerušil James s Peterem jak utíkali na pokoj. ,, Sakra Reme, jak tě to může bavit ?" Řekl James zmateně a zadíval se na můj medový ráj. ,,Zapomeň, Pottere." A dal jsem si čokoládu k sobě blíž a opět se potopil do knihy. ,, Co je Reme, jsi nějakej protivnej ?" ,,Ne, nejsem. "
,, Ale jo, stalo se něco ?" Zeptal se James starostlivě. ,,Ne, nic se nestalo"
...
Je kolem půlnoci a já stále nemohu zamouřit okem. Musím si neustále představovat dokola a dokola tu větu jako nějaký zaseklý gramofón. ,,Víš Reme, všimnul sis toho, jak máš krásný oči ?" Proč nad tím pořád přemýšlím, sakra ? Bylo to poprvé a naposled co mi něco takového řekl.
...
Probudil jsem se u okna s knihama a zhasnutou lucernou. Vypadalo že je kolem sedmé hodiny ráno a tak jsem se rozhodl, se přichystat na hodiny co mě dneska čekají. Přišel jsem do velké síně kde jsem uviděl Jamese, Petera a Siriuse. Kapku mi projela husí kůže, když jsem uviděl Siriuse.
,,Ale ale.. Kdopak se nám to probral ?"
Řekl James s ironickým hlasem a úšklebkem na tváři. ,,Ahoj, Šípková Růženko. Jakpak ses vyspinkala? " Řekl Sirius a udělal grimasu podobnou úsměvu a úšklebku zároveň.
,,Velice dobře, Ťapko. A teď ,když mě omluvíte, jdu na hodinu věštění." A odkráčel jsem zase pryč od nich. Ale proč? Jen kvůli Siriusový narážce ,,Růženko" ?
...
Uteklo několik hodin a čeká mě poslední hodina, a to kouzelné formule s profesorem Kratiknotem.
Nemohl jsem se vůbec soustředit na učení. Pořád mě deptá co se ráno a na ošetřovně stalo. ,,Máš krásné oči" , ,,Ahoj, Šípková Růženko "...

,,Tak,pan Lupin" Uslyšel jsem své jméno. Rychle ale zmateně jsem se podíval na profesora který ke mně zhlížel ze stoličky z knih. ,,No ?" Nevěděl jsem , co mám říct. ,,No...Nevím, pane profesore"
,, Vy si nepamatujete přivolávací kouzlo ? No to snad ne pane Lupine. To snad nemyslíte vážně " Chtěl jsem něco říct, ale byl jsem, jako socha. Nemohl jsem se pohnout, jen hledět na lavici kterou jsem před  sebou měl.,, A jako váš trest, uděluji vám úkol abyste doučoval pana Blacka který má co dohánět." Projel mi hlavou velice podivný pocit. Štěstí a vyděšení. Naštěstí, hodina se blížila ke konci. Cítil jsem se, tak poníženě. Co to se mnou je, sakra ?
...
Bylo už po vyučování a proto, jsem využil příležitosti, jelikož bylo dnes nádherně, tak jsem se šel projít. Abych si pročistil hlavu od problémů. Toulal jsem se lesem, když v tom, jsem uviděl Siriuse u černého jezera, jak sedí, na obrovském kameni. Doufal jsem, že si mě nevšimne protože jsem chtěl být sám se sebou. Moje očekávání, se však nenaplnilo. ,,Ahoj Reme." ,,Ahoj, co tady děláš ? Myslel jsem, že si s klukama." ,,A poslouchat dokola, jak je Evansová dokonalá a že má Červ neustálý hlad ? Ne, díky." ,,Taky bych to nevydržel." ,,A proto jsem tady. Je tu klid a taková uvonující atmosféra."
,,Jo, to máš pravdu." ,,Proč si tady vůbec ty?",, Pročistit si hlavu."
,,Od čeho ?" ,, Od problémů. Co mě deptá, mate, chápeš, že jo ?" ,,Jo chápu."
Asi do večeře jsme si spolu povídali u Černého jezera. Povídali jsme si o všem možném jako například: Jak plánujeme život do budoucna, koníčky, co rádi nemáme a spoustu dalšího by se našlo. ,,Počkej Reme. Kratiknot mi říkal, že mě máš doručovat tak, se chci zeptat, jestli to platí ?" Svůj pohled hned sklopil na zem a netrpělivě čekal. ,, Jo... Jasně. Tak .. tak jo." Potom jsem cítil jak se mi hrne krev do tváří. ,, Ale, teď musím jít vrátit ještě knížky do knihovny.. Tak na pokoji, ahoj ." A obětoval jsem Siriusovi mírný úsměv. On mně také ale s zářivými perlami v úst.

Takžeeee :D Další část je zde :33 Snad se vám líbí :** Opět nezapomeňte na hlas či váš komentář ^^
OMLOUVÁM SE ZA CHYBY :DDD
(Jaká to známá větička, že :D ?)