Jak na Vlkodlaka?

7.

Nebyl to nejkrásnější ani nejpříjemnější pocit který jsem, mohl zažít. ,,Ehm....Siriusi ?" ,,Jamesi ?"
,,Remusi ?" ,,Jamesi ?" ,,PETER !" Cítil jsem se, celkem trapně kdo by taky ne, kdyby viděl svoje nejlepší kamarády se osahávat.  ,,Tak, mi přijdeme jindy. Pojď ,Petere." Odešli. Mezi námi panovalo hluboké až dechberoucí ticho. Kupodivu, jsme se už nevrátili k tomu, co jsme měli rozdělané a místo toho, jsme si pouze povídali. ,,Pane Blacku, můžete jít na svůj pokoj. Ovšem, pana Lupina, si tady ještě necháme na týden." Sirius mě držel za ruku a poté začal opouštět ošetřovnu. Byl jsem tady sám. Já a jen já. Neuběhla ani minuta, a mně se po něm začíná strašlivě stýskat. Celý den, jsem strávil u knížek, dýňového džusu  a medového ráje. Takže, můj den podle gusta až na to, že byl stráven na ošetřovně a bez Siriuse.
...
Blížila se půlnoc a já, stále nemohl usnout. Hvězdy nádherně zářily. Kéžbych je mohl pozorovat se Siriusem. Chybí mi. Tak moc.  Na ošetřovně byl chlad a chladný vzduch.
Začínali se mi klížit víčka. Měl jsem temno před očima. Zdál se mi sen.
Byl to krásný sen už jen z důvodu, že v něm byl Sirius. Byli  jsme v rudě-černé místnosti s postelí která měla na sobě vínový prostěradlo s polštáři, dekou a závěsy kolem postele.  Měl jsem něco na očích a v puse. Nemohl jsem vidět, mluvit a ni se hýbat. Byl jsem někde přivázaný. Na posteli která se mi vyobrazila v mé hlavě. Najednou, cítím Siriusovi ledové ruce dotýkajíc se mého zjizveného a bledého těla. Zkousnul jsem věc kterou jsem měl v puse. Ukázalo se, že je to roubík. Čím dál více jsem zkousával roubík až jsem si jednu chvíli myslel, že ho rozkoušu.
Bohužel, se opět vzbudím na ošetřovně za dne bílého a krásného.
Vedle mě ležel jeden ze Zmijozelu s rozbitým nosem. Byl to...Lucius ? Kdo by si troufnul na malé ukňourané zmijozelské princátko ?  ,,Doufám, že se toto nebude opakovat pane Blacku." ,,Jistě, paní profesorko." ,,Uděluji vám jako školní trest umývání školních toalet, a to bez kouzel." ,,C-co ? To snad ne." ,,Vaše hloupost, pane Blacku." Profesorka Mcgonagallová poté odešla z ošetřovny kde Sirius stál s tupým výrazem. Pak si mě ale všimnul a začal si to ke mně štrádovat.  ,Ahoj, Remi." Obejmul mě a já si ho k sobě blíž a silněji  přitáhnul. Nádherně voněl. Voněl po čerstvém melounu a posekané trávě. ,,Co si zase udělal ?" Musel jsem se zeptat. Nikdo, kromě ted Siriuse, si nikdo na našeho Luciuse nedovolil div aby mu někdo neskřivil vlásek. ,,No..." ,, Tak povídej."

Fleshback :
SIRIUS
Šel jsem takhle chodbami hradu když v tom, jsem slyšel jakési šuškání něco o Remusovi. To jsem si musel samozdřejmě poslechnout ale jakmile mě viděli, začali do mě pálit různé narážky. ,,Ahoj Blacku, tak kde máš svojí další děvku ? ",,O čem to mluvíš ?"
,,Však víš, Remuse. Toho ubožáka z vaší koleje." Zhluboka jsem začal dýchat. ,,Máš deset sekund jako náskok." Lucius to jaksi nepochopil a zůstal stát na místě. Počítal jsem ve své hlavě do deseti. Dal jsem Luciusovi pěstí do nosu a poté co se skolil na zem, jsem do něj ještě pár minut kopal dokud nepřišla Mcgonagallová.
Konec fleshbacku

,,Takže, abych si to ujasnil. Ty, jsi ho zmlátil jen kvůli tomu, že o mně říkal, že jsem tvoje nová děvka ?" ,,Jo...Asi tak nějak by se to dalo říct." Bylo od něj milé že se mě zastal, ale zároveň, mi bylo i celkem líto Luciuse. ,,Víš, že jsi trouba ?" Odpovědi jsem se nedočkal a dostal jen jeho kulišácký výraz který mi vykouzlí úsměv na tváři.

Ahoj ! <333 Opět další kapitolka jen a jen pro vás ! ^^