Jak na Vlkodlaka?

5.

Ale i tak, jsem sebral svoji malou hromádku odvahy a nakonec, jsem se rozhodl, na astronomku přijít. Aby jsem zabil čas, tak jsem si začal opět číst, tentokrát maminčinu oblíbenou, Romeo a Julie. Mezitím, co moje oči přejížděli po řádcích příběhu, jsem si uvědomil, že jediná věc, kterou jsem nepochopil a ani snad nikdy nepochopím, je láska. Ale, jedno ano a to, že se láska dělí do několika skupin.
Oboustranná, nemusím snad vysvětlovat, neopětovaná a falešná.
Nejvíc podle mého, bolí ta falešná protože není nic horšího než věřit člověku který vás jen zneužívá či vás nevnímá jako vy jeho. Takže zkráceně, láska, se nedá pochopit.
...
Blížila se půlnoc a to, pro mě znamená jediné. Vyrazit na astronomku. Musel jsem dávat pozor, aby mě nenačapal Filch nebo ta jeho vypelíchaná kočka, paní Norrisová.
Proto, jsem jsi "půjčil" Jamesův neviditelný plášť.
(hlavně nenápadně :D) Přišel jsem do věže. Nikde nikdo alespoň, jsem si to myslel do doby, dokud jsem neuviděl Siriuse. Sundal jsem si plášť, a hodil ho na zem, přišel jsem k němu. ,,Ahoj, Reme. Ty jsi teda přišel ?" ,,To.. To jsi byl ty ?" ,,Ne, moje potrhlá sesřenka Bellatrix." Musel jsem se zasmát, sám ani nevím proč, měl jsem prostě nutkání. ,,Proč jsme tady ?" Nedalo mi to, a musel jsem se zeptat. Místo odpovědi, mě Sirius chytil za mojí košili , zadíval se do mých oříškových očí a já zase do jeho bouřkových. Poté mě pevně obejmul tak, jako, nikdo nikdy jiný. ,,Mám tě strašně rád, Remusi." ,,Co tím myslíš ?" Nevěděl jsem, co si mám pod větou ,,Mám tě strašně rád, Remusi" představit. ,,Čekal jsem, že jsi chytřejší." Měl jsem hrozné nutkání ho políbit, tak strašně moc. Chtěl jsem ho, toužil jsem po něm, potřeboval jsem ho. Neudržel jsem se, a musel jsem zasáhnout. Políbil jsem ho. Strašně se mi to líbilo, tak moc. Chtěl jsem ho čím dál tím víc než, kdy předtím. A jak jsem viděl, on mě také. ,,Psssss!" Uslyšeli jsme kočičí syčení a hned nám oboum došlo, že je to paní Norrisová. ,,Ale ne. Za chvíli přijde Filch !" Rychle jsme na sebe navlékli plášť a odešly. Procházeli jsme těsně, vedle Filche ale, nevšimnul si nás za což, jsem jedině rád. Tentokrát, jsme zamířili do společenky a Sirius chtěl pokračovat, kde jsme skončily. Tak se taky stalo. Oba jsme byli už bez košil.Viděl jsem jeho nádherně vypracovanou opálenou postavu pod kterou jsem se slastí rozplýval. Potom, jsem se nenápadně podíval na sebe. Bledý, a samá jizva. ,,Reme, děje se něco ?" Pak, jsem si ale na poslední chvíli, něco uvědomil...

Ahojte ^^ Další kapitola jen a jen pro vás ! <33 Snad se vám líbí ^^ Jinak, se omlouvám, za ty ehm..Nekalé :D ? Prostě ty peprnější scénky :D. V tom moc nejsem dobrá ale, co bych pro vás neudělala :D <3