Jak na Vlkodlaka?

13.

,,Ehm..Cože ?" Nechápal jsem, co tím chce říci. ,,O kom to mluvíš ?" V mém hlase šli velice pestře zaslechnout moje obavy. ,,O něm. O jeho onyxově černých očí. O jeho uhelnatých vlasů a také o jeho alabastrově bílé pleti. O Regulusovi Blackovi." Cítil jsem se zmateně a podvedeně a...Já  nemám slov. ,,A..Aha tak...Já jdu do koupelny." Došel jsem do koupelny kde jsem zamknul a poté se skácel na zem jako poražený strom. Zjistil jsem jednu zásadní věc. Je tak bolestivé vidět svojí milovanou osobu která vám přímo odchází před očima. Nejhorší na tom všem bohužel je, že nezmůžete nic jiného, než jen tupě zírat.
,,Siriusi, pospěš si ! Někteří by do koupelny chtěli také kromě tebe." James. Kdo jiný než James. ,,Moment."
,,To říkáš po každé, jestli to nepůjde po dobrým, půjde to po zlým, Ťapko. Siriusi ?" Neozýval jsem se. Byl jsem na kompletním psychickém dně.
,,Alohomora." Dveře se otevřeli ve kterých stál James se starostlivým výrazem. Parchant. ,,Siriusi ? Co se stalo ?" Řekl jsem mu všechno, co se stalo. Opětoval mi své medvědí objetí které by mě mělo alespoň trochu potěšit. Potěšilo, ale nebylo jako Remusovo. Jeho objímají, bylo vždy něčím tak kouzelné. Asi nejspíš tím, že byli z lásky. Celý zbytek dne, jsem strávil už jen na pokoji. Zklamaný, zmatený a momentálně nejvíce zranitelný. Jako kdybych měl velkou nekončící díru uprostřed hrudníku.
Ležel jsem na posteli a díval se do stropu. Byl jsem tady sám. Úplně sám. Jen já a Peterův bordel,Jamesův a ...Remusova čokoláda. "Nenápadně" jsem se připlížil k Remusovi posteli. ,,To je divný." Řekl jsem si v hlavě. Jak může někdo někoho milovat ze dne na den ? Teď mi ale něco došlo ! ,,Heuréka !" Okamžitě jsem bleskovou rychlostí utíkal za Jamesem do společenky kde jako vždy sváděl Evansovou. ,,Ahoj hrdličky, nachvíli vás vyruším z vašich zamilovaných keciček. Jamesi, něco mě napadlo !" Oba se na mě dívali, jako na magora ale...No, to je jedno :D Já totiž vlastně jsem.  ,,No, tak povídej." Vytáhnul jsem jednu čokoládu z kapsy která patřila Remusovi. ,,Řekněte mi jednu věc. Jak, se někdo může zamilovat že dne na den ?" ,,Ehm...Nevím. Láska jsou hold Lektvary." Typický James ,,No..Pomocí nápoje lásky." Ona je vážně dobrá :D.
,,Správně. Takže, to znamená jediné. Někdo Remusovi dal do čokoládových žabek nápoj lásky." ,,To by vysvětlovalo jeho chování u večeře. Nechtěj vědět, co udělal." Bál jsem se zeptat, ale i tak jsem neodolal.
,,Co udělal ?"
,,Sednul si ke Zmijozelákům a hlavně, k Regulusovi."
Zatínal jsem pěsti ve který jsem málem rozdrtil čokoládovou žabku.
,, A ..Co teď ?" Zeptal se James do jakéhosi šumu ve vzduchu.
,,Musíme něco vymyslet."
,,Mám nápad." Řekla Lily nadšeně a luskla přitom prsty.
,,Co takhle, protijed ? Ale jen v největším případě nouze navíc, nápoj lásky nefunguje na trvalo"
Chvíli jsem rozmýšlel jako možnost vybrat. Buď, budu riskovat a použijeme protijed a nebo, počkám dokud nápoj lásky nevyprchá.

Ahoj ^^ Opět tady máte novou část :))
Snad se vám líbí <3 Nezapomeňte mi taky napsat do komentářů :*