Jak na Vlkodlaka?

12.

SIRIUS
Měl jsem takový vztek na Reguluse, že ublížil mému malému Remikovi. Ale, zároveň jsem se cítil provinile a plný takového nepříjemného pocitu. Nejspíš to byli výčitky svědomí.  Pomohli jsme mu společně potom na nohy. Když jsme ho vedli na ošetřovnu, Regulus mi zašeptal do ucha, že to byl Averyho nápad. Nechtěl s tím nic společného. Chvíli jsem si myslel, že si vymýšlí. Ale potom, co řekl na ošetřovně, jsem si uvědomil, že mi říkal pravdu. Potom, co jsme strávili čas s Regulusem na ošetřovně, jsme se rozhodli, že vyrazíme do síně na večeři. ,,Běž napřed. Doženu tě." Řekl mi Remi a já, šel  teda napřed. Došel jsem do velké síně, sednul jsem si k Jamesovi a k Červovi kteří se už ládovali jídlem a já nebyl výjimka. Bylo mi ale pořád špatně od té doby, co jsem odešel z ošetřovny. To mi teď připomíná, kde je Remus ? Začínal jsem mít starosti, byl pryč víc jak 5.minut. Potom jsem ho ale viděl vcházet do síně. Ale, někdo ho k sobě přitáhnul. Trochu mě to zamrzelo, myslel jsem, že bude sedět s náma. Tak moc jsem se na něj celý dnešek těšil. Někdo si vedle mě sednul a nebyl to nikdo jiný než můj Remi.
,,Ahoj Remi. Kde si byl tak dlouho ?" Nedalo mi to, ale já se musel zeptat.
,,Ale..Byl jsem v knihovně, se podívat."
Moc dobře jsem věděl, že mi lže, ale nedal jsem to znát. Chtěl jsem ho rozveselit a tak jsem udělal svůj směšný škodolibý výraz. ,,Co na mě tak koukáš ?" A začal se mi smát. Úkol splněn, rozesmát Remika. Celý zbytek večeře jsem si povídal s Jamesem o Famfrpálovém zápasu mezi Mrzimorem. ,,Asi si půjdu lehnout." Jen jsem souhlasně kývnul a začal vyprostovat svoji ruku z mojí. Cítil jsem se bez něj, jako nahý . ,,Dobře, zachvíli za tebou přijdu." Ještě než odešel, jsem si neodpustil  cupitání mých prstů po jeho hrudníku k bradě za kterou jsem ho chytil a pohladil po jeho bledé zjizvené tváři. Jak odcházel,  čím dál více jsem se cítil prázdný a opuštěný. ,,Co je Siriusi ? Aha.. Já zapomněl. Odešlo  tvoje vlčátko" Začali mi Jamesovi narážky už lést krkem. Ale, zatím to pořád beru s nadsázkou...Zatím...
,,Hele kluci, já jdu už na pokoj. Uvidíme se tam." ,,Jojo, chápu to..Potřebuješ si, ty víš co.." A začal vytvářet grimasu nekalého výrazu.
,,Aspoň něco. Já narozdíl od tebe nečekám už 7.let." Teď jsem ho setřel. Dobře já :D.  Odcházel jsem z velké síně a vydal se na kolej kde jsem očekával Remika. ,,Ahoj Remi..Remi ?" Neslyšel jsem ho, ale viděl. Ležel na posteli s tupým výrazem a s přitroublým úsměvem. Vypadal směšně ale i roztomile.
,, Ahoj." Pořád se díval na strop a culil se jako sluníčko.
,,Copak, že jsi tak šťastný ?"
,,Víš..Já...Ho tak strašně miluju."

Ahojky ^^ Další kapitola je zde <3
Snad se vám líbí :33