Můj mafián

Co?!

Bella

Probudila jsem se v něakě místnosti. Nevím kde jsem...je tu tma. Strašně mě bolela hlava.

Zaslechla jsem cvaknutí zámku. Poté do místosti proniklo světlo, přičemž sem musela zamrkat.
Byl to něaký svalnatý muž.

*Ahojky princezno,už ses nám konečně probudila*

*K-kde to j-jsem* Řekla jsem koltavím hlasem.

*To už je jedno,ale teď musíš jít semnou...šéf tě chce vidět*

Nad jeh větou mi přeběhl mráz po zádech a začala sem se klepat jak něakej zhulenej ratlík.

Čapl mě za ruku a zvedal na nohy.

*Nech mě!!*

-plesk-....on mě vážně uhodil?!

*Drž zobák,nebo toho budeš kurva litovat že sis oteřela na mě hubu. Prostě teď pujdem k šéfovi a konec. Být tebou,tak mluv jen když se tě na něco zeptá,jinak ti ustřelí tu tvojí mozkovnu*

Jen co to dořekl,už mi stékali nepisedné slzy. Co odemě doháje chce. Proč to dělá?
Trhl mou rukou a vedl mě někam,nevím kam. Zastavil se u velkých,šedých dveří. Zaklepal a vešel i semnou dovnitř. Byla to velká šedá místnost...byla vybavená jako kancelář. Za stolem seděl poměrně pěkný muž. Mlč. Okřikla sem se.

*Ááá...naše princezna. Pojď se posadit*

Ukázal na pokovku u stěny. Bez řečí sem se šla tedy posadit. Mezitím asi šéf  kývl na jeho gorilu aby opustila místnost. Šel pomalím krokem ke mě a sedl si.

*Takže panenko,od teď mi budeš říkat pane abychom si to vyjasnili*

*A-ano*

*Ano co*

*Ano pane*

*vidíš že to není težké* usmál se na mě

*tak a teď mi zodpovíš na pár otázek, a být tebou odpovím pravdivě*

*ano pane* začínám se opravdu bát.

*Jak se jmenuješ?*

*Isabella*

*kolik ti je?*

*20*

*si panna?*

Dělá si srandu?! Ano,měla sem pár kluků, ale s nikým sem nespala.

*a-ano*

*dobrá... To by pro začátek stačilo. Jen tě chci obeznámit s tím,že teď si moje. Nepokoušej se o útěk, nebo volání policii. Zhoršila by sis to. Nebo bych byl nucen tě zabít. Budeš mě poslouchat na slovo. Od teď budeš bydlet semnou.*

*a-ano p-pane* mezitím mi stekla slza po tváři.

*tak jdem*

Postavil se a chytil me zaruku. Vedl mě pryč. Vyšli jsme před budovu. Nasedli jsme do jeho BMW a jeli bůh ví kam. Cesta byla dlouhá a ani sem si toho nevšimla a usnula. Chtěla sem spát dál, když jsem ucítila že jsme zastavili. Slišela sem bouchnutí dveří. Ty vedle mě se prozměnu otevřeli. Cítila sem jak mě vzal do náruče. Pak si akorát pamatuju to,že mě položil do postele a lehl si vedle mě a přikril nás. Neřešila sem to, protože by mě asi zabil a taky sem byla moc unavená. Cítím jak si okolo mě omotal ruku, ale já už skoro nevnímala a usnula jsem...

Šéf

Když jsem jí položil a lehl si kní, byla tak roztomilá. Přehodil sem přes ní ruku a vnímal, jak spokojeně oddschuje.

*dobrou noc má Bell...*

S touto větou ses se kní víc přitulil a beztarostně usnul...