Můj mafián

Jak ve vězení

Bella

Ráno jsem se probudila, a jak mam ve zvyklosti...koulnu se kolik je.
Devět... To je tak akorát abych vstala. I když se mi nechtělo, tak jsem ale bestal vyskočila na nohy a šla ke jednim dveřím, ktetých jsem si minule nevšimla. Pomalu jsem je otevřela a co se dozveděla ani mě to moc nepřekvapilo?
Byla to koupelna... Byla docela prostorná.
Měla sem tam připravené všechny podstatně věci...

------------------------------------------------------

Když jsem byla hotová, tak jsem se vratila do pokoje. Ano skusila sem otevřít dveře abych tu nemusela trčet. Ale marně,byli zamčené. Tak sem si lehl do postele a koukala do sropu. Trvalo to asi hodinu. Pak někdy ty dveře odemknul a otevřel.
Byl to šéf...

*Dobré ráno Bello*

*I vám dobré ráno*

Usmál se na mě a já mu usměv oplácela, i když se ke mě zachoval předtím nezdvořile, to sem hodila už za hlavu.

*Donesl sem ti snídani*

*Děkuji*

*Neděkuj, nenech bych tě o hladu*

Usmál se znovu a podal mi talíř s palačinkami a s nutellou.
Bylo to úžasné.

*Děkuji byli úžasně*

*Jsem rád že ti chutnali*

*Bello?*

*Hmm?*

*Já-já..já se chci omlouvit že sem se včera nezachoval moc mile...*

*To je v pohodě...nelamte si s tim hlavu*

*Díky...a bude pro tebe,nebo pro nás příjemnější když mě budeš oslovovat jménem... Jsmem Stefan*

*Uh...dobře...Stefane* usmál se n mě znovu.

*Ještě tu musíš zůstat, ale zítra už tě možná nechám se volně pohybovat po domě, ale s podmínkou že neutečeš...i když asi nebudeš mít ani možnost.
Ale varuju tě. Skusíš to....a nebo mě nebudeš poslouchat a nedopadneš dobře je ti to jasný*

*Aaano*

*Hodná holka*

S touto větou mě pohladil po tváři...

*Dnes ti jídlo donesou služebné...mám ještě něakou práci*

*Dobře...*

Když jsem odpověděla, sebral se a odešel. Nezapoměl i zamknout.
Znovu sem si lehla a buď sem spala a nebo koukala z okna na zahradu...kousek od nás byl les. Ale žádné jiné domy sem neviděla.
Strašně sem se nudila.

Najednou se odemkli dveře a vešel něaký chlap...

*Ahoj kočičko* řekl...hazl jeden oplzlej.
Začala jsem ustupovat dozadu až jsem narazila do zdi. Mezitím šel ke mě a přišpendlil si mě. Zakril mi ústa a osahávat. Já sem se snažila bráni, ale marně. Cítila jsem jak mi tečou slzy. Najednou se mi ho podařilo kousnout do ruky když mě začal slékat.
Ze všech sil jsem se snažila volat o pomoc.

*Au!!...ty děvko*

*POMÓC...STEFANE POMÓC*

*To si vypiješ* hned na to jsem ucítila šťiplavou bolest na tvář. On mi dal facku zmetek.
Ale to sem se neudržela na nohou a spadla. Při pádu jsem se uhodila hlavou do stu a už jsem to měla ve tmě...

Stefan

Mezitím.co podepisuju důležité papíry, uslišim Bellin křik

POMÓC...STEFANE POMÓC!!!

A na to ránu. V mžiku jsem v jejím pokoji a vidim jednoho z mích goril jak stojí nad Bellou která leží na zemi a má zavřené oči.

*Co to kur-...ty hajzle*

Neváhám a na místě jsem ho zastřelil. Běžim k Belle a snažim se na ni mluvit.

*Bello, notak probuď se*

Ale nic. Vzal sem jí do náruče a odnesl jí k sobě do pokoje. Tam sem jí uložil do postele. Vzal sem mobil a zavolal si mého osobního doktora. Mám o ni takový strach a je mi jedno teď že sem mafián. Ano mám ji rád.

Sry za chyby :3