Můj mafián

Telefonát

Bella

Ráno jsem se probudila ze strašnou bolestí těla. Nedokázala jsem vnímat ani zvuky, jen tu bolest. Neustále jsem si v hlavě přehrávala co se tu noc stalo. Ani jsem si neuvědomila že mi tečou slzi. Jen jsem ležela a tupě zírala do stropu...snad ani socha v muzeu by na mě neměla.

Z mého nechutného přemýšlení mě vyrušil zvuk otevírajících dveří.

"Ale,ale, ty ses nám probrala"

Slizce se usmál,ale mlčela jsem.

"To sem byl až tak tvrdej,že si přišla o hlasivky?"

Pořát jsem mlčela a koukala se na nezajmavej strop. Co sem taky jiného mohla dělat. Tělo mě bolí. Na tu zrůdu koukat nebudu. A aby toho nebylo málo,jsem svázaná. Tak strašně mě tk irituje.

Šel ke mě a sedl si na postel.

"Mám pro tebe dárek"

"Mmm"

"Jeden telefonát ze Stefanem"

Hned jak to dořekl jsem sem se na něj už koukla.

"O-opravdu?"

Přikývl. Dal ruku do kapsi a vytáhl klíček. Odpoutal mi jednu ruku. Klíc zase schoval do kapsi a vytáhl mobil. Vytočil číslo.

Stefan

Sedim v křesle a neustále myslím na ni. Na moji Bellu. Co si musela s tím hajzlem prožít. Tak moc chci jí mít u sebe.

Z myšlení mě vyrušil mobil,co začal zvonit na stolku.

Na displeji sr objevilo neznámé číslo.
Hned jsem na něj vyjel.

"Ty hajzle co si to udělal."

"Ale notak,nemusíš se hned vztekat...mam ji tu a mam jednu otázku

Chceš jí slyšet,"

"Ano!"

"Dobře Romeo"

...

"S-s-stefane?"

"Bello, proboha, lasko neboj se,nezapoměl jsem na tebe,přijdu si pro tebe,najdu si tě"

"D-dobře...miluju tě"

"Ja tebe taky...je mi to strasně líto"

"Nemohl si za to...on on on mě"

"Ja vím zlato je mi to líto...najdu si tě a jeho zabiju jen vydrž"

Chrrr...

"Bello!!!!"

"Tak to by stačilo"

"Ty zmetku najdu si tě"

"Pff...jasny to jí ještě stihnu přefikniknout"

"Papa"

"Ty"

Pipipi...

-----------------------------------------------------

Sry za chyby