Můj mafián

Revers

Bella

Ráno jsem se probudila s příchodem sestřičky. Nesla mi snídani, což obsahovalo 2 rohlily, máslo a marmeláda. K tomu jsem dostala neoslazený černý čaj.

A mimochodem, té sestřičce bylo asi okolo 40-ti let...nebyla moc příjemná...

Zaslechla jsem klepání ja dveře a poté příchod doktorky.

"Dobré ráno...jak ste se vyspala?"

"Chci domů"

"Prosím?"

"Chci podepsat revers...zavolejte mému muži ať si pro mě přijede"

"Ale madam...měla by ste odpočívat"

"Už sem se rozhodla"

Co si jako sakra myslí?! Že tu zůstanu?! Asi hovno

"Dobře...jak si přejete...ale teď se vás musim zeptat jak se cítíte"

"Fajn"

"Dobře"

A odešla. Wtf co je je to za logiku?.

Čekala jsem asi dvacet minut, než do pokoje vtrhl udýchaný Stefan.

"Zlato co se stalo. Volali mi ať si pro tebe přijedu"

"Zažádala jsem o revers. Stefane nechci tu být...nelíbí se mi tu"

"Oh, zlato"

Přišel k posteli a sedl si na ni. Vzal mě za ruku a pevně držel.

"Víš jak sem se bál"

"Promiň..."

"Myslel sem že se vám něco stalo...to bych si nikdy neodpustil"

Nemohla sem se mu dívat do očí...proto mé oči zírali na naše propletené ruce.  Neváhal a vzal mi pradu do dvou prstů, a následně naklonil hlavu k polibku.

"Dobře, pojedeme domů"

Nezmohla sem se na nic jiného než na úsmě, který mi hned klesl příchodem jedné sestřičky s papírama a následně podepsala.

Během 10 minut sek si zabalila a chystala se odejít, když v to přišla doktorka.

"Uf, jsem ráda že sem vás stihla...chci vám jen oznámit aby jste chodila každý druhý týden na kontroli s miminkem"

"Dobře" odpověděli jsme se Stefanem najednou

"Fajn, tak naschledanou"

Rozloučili jsme se a dali jsme našeho malého do sedačky a vyrazili směr domov.

Zbytek dne probíhal tak že sme ze Stefanem koukali na televizi a hráli si s malim. Byl doopravdy tak maličký. Ale oba dva ho milujeme. Je to naše malé štěstí.

____________________________________
Omlouvám se že to tak dlouho trvalo...a samo sebou za chyby
♥♡♥♡♥♡♥♡♥♡♥♡♥♡♥♡