Můj mafián

Naděje

Stefan

"Kurva!!...JÁ HO ZABIJU"

Najedou do pokoje přiběhl Ben...

"Stefane,máme ji...hovor byl dostatečně dlouhý na to abychom ji našli"

"Kde ne!"

"Odvezl ji až do opuštěného skladiště na jížní části Kalifornie"

"Fajn, připrav auta a zbraně. A chci s sebou aspoň minimálně patnáct lidí."

"Jasně"

Hned co to řekl se otočil a šel připravit na cestu. Ben je můj opravdu dlouhodobí kamarád,a proto mi vždy pomáhá. Vý že mám Bell rád a nikdy by mi nelezl do zelí.

"Bell...moje Bell...už si pro tebe jedu.

.

Cesta proběhl celkem dobře... řešili jsme kdo,kam pujde. Když jsme dojeli na místo, hned jsme vystoupili a mířili jsme si to k hlavnímu vchodu. Jak sem vešel zaslechl jsem ze zhora křik, ale ne ledajaký křik. Byl to Belly křik o pomoc. Okamžitě sem po dvou vyběhl schody a běžel dlouhou chodbou k černým dveřím. Ty jsem na to vyrazil.
Tem zasranej hajzl se začal nahlánět k Belle. Neváhal jsem vyndat zbraň a prozatim ho střelit do nohy. Ve chvilce vy kroutil na zemi a řval bolestí.

"To máš za to,že si mi ukradl něco, co je mé"

Bum! Do druhé nohy.

"To máš za to, že ses už jenom na něco, co patří mě jen podíval"

Bum! Do pravého ramene.

"To máš za to,že ses jí dotknul"

Bum! Do levého ramene.

"A to máš za to, že si jí ubližoval. Za to, že sis bral to co ti nepatřilo"

Bum! Do srdce.

Koukal sem na kaluž krve, vníž byl na 5x střelen ten ubožák.

Otočil jsem se, a koukl jsem na slabé a třesoucí se tělo na posteli. Šel sem hned k ní. Dotkl jsem se jí, ale ona sebou cukla.

"Šššš Bello, to sem já...Stefan"

Podívala se na ně uslzenýma očima.

"S-Ste-fa-ne" vydechla.

Hned na to se ni vrhla do náruče a začala víc plakat. Rvalo mi to srce, když jsem jí takhle viděl. Křehkou, zlomenou a zníčenou. Ale když mě viděla, do očí se jí objevili jiskřičky naděje. Mezitím co plakala, jsem jí obotal okolo těla prostěradlo aspoň. Bylo to trochu těžké, když jsem jí měl omotanou okolo krku. Pak sem jí vzal do náruče a šel jsem pryč z pokoje.

"Bene, zustaň tu s pál chlapama za zapalte ten dům"

"Ok"

Nasehl jsem do auta a Bellu si na sebe posadil. Byla tak lehká. Tak křehká.

"Stefane...ty ses pro mě vrátil"

"Ano...protože tě miluju"

"A já tebe"

Vtiskla mi na rty malí polibek a lehla si na mojí hruď. Během chvilky pravidelně oddychovala.

.

Celou cestu spala. Když jsme dorazili, šel sem jí odnést do pokoje. Když jsem chtěl jít, tak mě chytla jejì drobná ruka.

"Prosím...zůstaň"

"Dobře"

Lehl sem si za ní a omotal ruku kolem ní. Do pár minut spala.
Chudinka...to sem pro ní nechtěl.
Ale už tu má mě. A já ji nedám ani za zlatý prase. Moc ji miluju.

___________________________________
♥♥♥sry za chyby♡♡♡