Jediný problém, jediný svírající pocit, který ho neustále srážel na kolena. Byla pryč.
Věc, kterou nechtěl nikdy prožívat.
Na samotu byl zvyklý, k životu mu stačilo málo.
Krásné místo v přírodě, potok protékající lesem, který zpívá o životě. O životě vedle ní. To všechno mu stačilo. Nechtěl toho moc. A přitom toho asi moc bylo, protože měl jen tu přírodu.
Déšť ne a ne přestat. Vyvolávalo to v něm mnohem smutnější pocity než obvykle. Už druhý týden si tu sám hospodařil, nechtěl myslet na nic.
Ale nešlo to. Jeho myšlenky se stáčely stále k té osobě a když bylo ještě hůř, tak k němu samému.
Co ze srdce nenáviděl, bylo přemýšlet o sobě, o svých chybách a o své povaze a prioritách v jeho životě.
Věděl, že to je důležité, možná ho to i bavilo, ale nenáviděl to, protože tušil, jak moc mrhal svým životem, a jak moc si ho neuměl vážit.
Proto ho jen pomyšlení na sebe dokázalo tak rozzuřit.
Byl naštvaný sám na sebe.
Oheň zapraskal v kamnech, trhl sebou.
Uběhla hodina nebo dokonce dvě?
Sám nevěděl. Čas mu byl jedno. Ať utíkal jak utíkal. Byl sám, a v tom mu čas zatím nepomůže.
ČTEŠ
A Story
Bí ẩn / Giật gânPříběh o pocitech a myšlenkách. Určený pro všechny, kteří se chtějí ponořit do svých vlastních myšlenek nebo se jen začíst do příběhu. Nechte se unést na vlně svých představ.
