Oliver z postavy stojící nedaleko od něj nespouštěl oči. Pomalu mu začalo docházet, kdo to je a najednou ucítil úlevu z toho, že tu někdo je. Postava se blížila k polorozpadlému plotu.
Díky Bože, je to Alex, můj nejlepší přítel, jásalo to uvnitř Olivera, ale nesmál se. Věděl, že o něj mají všichni strach.
„Olivere, ach nebe, co to provádíš?” vykřikl Alex a objal ho.
„Kamaráde, to je dlouhá historka, jen mi řekni, Sofie je v pořádku?” zeptal se napjatě Oliver. Při vyslovení jejího jména se mu zrychlil tep. Jak moc mu chyběla.
„Ta to odnesla nejvíc, brácho. Nevím, co ti přelétlo přes nos, ale zrovna ona kvůli tobě už skoro dva týdny nespí,” sykl naštvaně Alex a Oliver na něj překvapeně pohlédl.
„Tomu nerozumím. Doufal jsem, že si odpočine.”
„To rozhodně ne. A už mi do háje řekni, proč jsi odjel a nic neřekl?” vykřikl Alex.
„Víš, ono je to takto..,” začal Oliver, ale jeho výraz v tváři se změnil.
První v něm šlo číst překvapení, potom bolest společně s něhou. Začal se třást.
„Olivere? Co je? Jsi v poho?” zeptal se zmateně Alex.
„Tys ji vzal s sebou!” vydechl a Alex pochopil a otočil se.
ČTEŠ
A Story
Misteri / ThrillerPříběh o pocitech a myšlenkách. Určený pro všechny, kteří se chtějí ponořit do svých vlastních myšlenek nebo se jen začíst do příběhu. Nechte se unést na vlně svých představ.
