Oliver se probudil. Venku už byla tma a oheň v kamnech vyhasl, takže i uvnitř chaty už byla docela zima.
To už je šest večer, divil se. Tak dobře se mu vedle Sofie spalo. Když se na ni podíval, ještě spokojeně spala.
Znovu rozdělal oheň a šel uvařit další čaj, aby se rychleji zahřáli.
„Olivere?”
„Ano, Sofi?”
„Tys taky usnul, že? Není už čas nachytat nějaké to jídlo?” ptala se rozespale Sofie.
„Je šest, ale klidně lež, já to zvládnu,” řekl Oliver a usmál se na ni.
Zavrtěla hlavou.
„Ne, jdu ti pomoct, jen se trochu víc obleču.”
Oliver si všiml, jak se třese zimou.
„Sedni si na chvíli k ohni a zahřej se,” řekl a přisunul jí křeslo ke kamnům.
Mezitím začal na pánev krájet maso a vařit těstoviny. Po chvíli se k němu připojila i Sofie. Konečně viděl ten její milý úsměv na tváři.
„Půjdeme se potom projít?” zašeptal Oliver, když čekali, až bude jídlo hotovo.
„Můžeme, venku už je tma, třeba budou vidět hvězdy,” usmála se na něj a začala chystat na stůl talíře a příbory.
Když dojedli a uklidili nádobí, oblékli se a šli ven.
Oliver už předvídal, že Sofii bude určitě zima a celý se třásl blahem z toho, že jí bude moct nabídnout jeho mikinu.
ČTEŠ
A Story
Детектив / ТриллерPříběh o pocitech a myšlenkách. Určený pro všechny, kteří se chtějí ponořit do svých vlastních myšlenek nebo se jen začíst do příběhu. Nechte se unést na vlně svých představ.
