„Pojď dál.” zašeptala a pokynula mi rukou. Alex prošel malou chodbičkou a sedl si na pohovku v obývacím pokoji. Nebylo to pro něj neznámé místo, trávili spolu hodně času. I s Oliverem a dalšími lidmi. Donesla mu sklenici s vodou a posadila se vedle něj. Mlčela. Byla na ní vidět velká únava a nervozita. V tu chvíli si všiml, jak jí po tváři teče slza. Hned ji chytl za ramena a objal ji. Nebránila se.
„Je to kvůli němu?” zeptal se Alex opatrně.
Pokrčila rameny, ale pak kývla hlavou na souhlas.
„Musíš ho najít, Alexi!” vyhrkla a vymanila se z jeho objetí.
„Mám to v plánu. Problém je, že vůbec netuším, kde by mohl být nebo, kde bych měl začít hledat,” řekl zoufale.
Podívala se mu do očí. Bylo v nich tolik bolesti a strachu. Jakoby chtěla něco říct, ale mlčela.
„Sofi, jestli víš cokoli, musíš mi to říct, jinak nemám šanci se k němu dostat,” zašeptal jemně. Ona odvrátila zrak, protože její oči se plnily slzami.
„Nevím toho moc, a nejvíc mě děsí, že i tak toho vím nejvíc ze všech,” řekla a byla z ní cítit i špetka vzteku.
„Já prostě nevím, kde mám začít hledat, kam mohl jít a taky proč.”
„Opravdu nevíš vůbec nic?” podívala se na Alexe zmateně.
„Ne.”
ČTEŠ
A Story
Misterio / SuspensoPříběh o pocitech a myšlenkách. Určený pro všechny, kteří se chtějí ponořit do svých vlastních myšlenek nebo se jen začíst do příběhu. Nechte se unést na vlně svých představ.
