Když byl nejhlouběji ve svých myšlenkách, něco ho vytrhlo ze snění.
Malý záblesk slunce se dostal až k jeho obličeji. Dal si dlaň před obličej, protože slunce mu zářilo přímo do očí.
Jakoby chtělo vyhladit všechny chmurné myšlenky, které se mu rojily v hlavě jako hejno rozzlobených vos.
Sám si vlastně přál, aby mohl být chvíli šťastný, i přesto, že s ním není člověk, kterého měl nade vše rád.
V kamnech dohořívalo poslední dřívko. Slunce začalo vyhřívat jeho skromný příbytek a on se poprvé za celý týden usmál.
Otevřel okno a nadechl se čerstvého vzduchu, který mu naplnil plíce a zároveň vyčistil hlavu. Cítil se najednou o něco lehčí.
Vytáhl si křeslo do zahrady, posadil se stejně jako předtím.
Zavřel oči.
V jeho mysli, temně zbarvené minulostí, najednou taky vysvitlo slunce.
Věděl, že to, co mu teď nedá spát, se ve správný čas vyjasní, stejně jako slunce po dešti.
Taky věděl, že proto musí udělat něco on.
Ale nejdůležitější bylo, že se mu opět vracela naděje na lepší zítřky.
ČTEŠ
A Story
Mystère / ThrillerPříběh o pocitech a myšlenkách. Určený pro všechny, kteří se chtějí ponořit do svých vlastních myšlenek nebo se jen začíst do příběhu. Nechte se unést na vlně svých představ.
