Podívala se na něj. Oliver chtěl uhnout pohledem, ale nešlo to. Snažil se si zapamatovat každou část jejího obličeje.
„Není co, já měla jen strach,” řekla.
„Ale proč? Proč o mě máš takový strach?” divil se. Uhnula pohledem a mlčela.
Oliver ji jemně chytl za bradu, aby se mu podívala do očí.
„Sofi, odpověz mi,” vydechl. Ona se mu vysmekla a odstoupila.
„Snad víš, že tě mám ráda a že mi na tobě záleží.”
„Tak moc, abys kvůli mě nespala?”
„Tak moc,” zašeptala.
„Ach Sofie, tak málo ti rozumím,” zaúpěl Oliver.
Chvíli tam tak beze slova stáli a každý se díval někam dálky. Nechali se unášet svými myšlenkami. Bylo toho tolik, že by o tom měli mluvit, ale možná o tom měli chvíli sami přemýšlet.
Oliver už to nevydržel.
„Můžu tě obejmout?” zeptal se.
„Můžeš.”
Pomalu a jemně kolem ní ovinul své paže. Sofie se schoulila v jeho náručí. Cítila jeho prsty, jak si hrají s jejími vlasy a taky jak ji lehce hladí po zádech. Měla v sobě spoustu pocitů a ani jeden v tu chvíli nedokázala popsat. Oliver zabořil tvář do jejích vlasů, které jí splývaly na rameni. Vdechl tu známou vůni, která mu tolik chyběla.
Toužil se k ní ještě víc přitisknout, chtěl jí být co nejblíž.
ČTEŠ
A Story
Tajemnica / ThrillerPříběh o pocitech a myšlenkách. Určený pro všechny, kteří se chtějí ponořit do svých vlastních myšlenek nebo se jen začíst do příběhu. Nechte se unést na vlně svých představ.
