Asi by tam stáli dost dlouho, kdyby se nevrátil Alex. Nechtěl je rušit, ale i on potřeboval mluvit s Oliverem.
Když otevřel dveře, objímali se. Jakmile ho uviděli, odtáhli se od sebe a jejich pohledy směřovaly k Alexovi.
„Nebudu rušit, jen se chci zeptat, jestli je všecko v pořádku, Olivere?”
„V pohodě, zdržte se jak dlouho chcete. Už je to lepší, díky.”
„Můžeme tu s tebou pár dní zůstat, ale musím zajet nakoupit nějaké jídlo a vzít si z domu nějaké věci. Sofi, ty něco potřebuješ?”
„Ne, díky Alexi a zvládneš ten nákup sám nebo mám jet s tebou?”
„Zvládnu, ty si hlavně odpočiň! Přijedu zítra ráno, po tmě už se sem vracet nebudu,” řekl Alex, rozloučil se a odjel.
Věděl, že Sofie Olivera pohlídá a bude se jí líp spát, když zůstane s ním.
Když Alex odjel, Oliver se rozhodl o Sofii postarat jak jen to půjde. Nespala kvůli němu a on cítil, že by jí to měl vrátit.
„Měla by sis lehnout a zkusit usnout,” řekl a podíval se na Sofii.
„Hm, asi si lehnu a sedneš si tu ke mně?” zašeptala.
„Rád. Tak se převleč, já jdu ještě uvařit čaj a přiložím do kamen.”
ČTEŠ
A Story
Mystery / ThrillerPříběh o pocitech a myšlenkách. Určený pro všechny, kteří se chtějí ponořit do svých vlastních myšlenek nebo se jen začíst do příběhu. Nechte se unést na vlně svých představ.
