„Ty znáš svého biologického otce?"
Podívala se na něj.
„Ne, nikdy jsem ho neviděla a ani nevím, proč s Irenou není," oslovila matku jménem a nebyla v tom znát ani špetka lásky.
„A co kdybychom se ho pokusili najít a zjistit to?” zeptal se opatrně Oliver.
„Já nevím, je to dobrý nápad?”
„Dívej, pokud to nedopadne dobře, tak se nedá nic dělat. Ale zkusit to můžeme.” rekl Oliver a pomalu se vraceli zpátky k chatě.
„Dobře, jestli mi pomůžeš,” řekla Sofie a pohladila ho po rameni. Oliver se usmál a mlčky se blížili k tichému místu, kde Oliver strávil sám dva týdny.
Otevřel Sofii dveře a vešli dovnitř. Sofie si vzala věci na spaní a šla se umýt do koupelny.
Oliver zatopil v kamnech a sedl si do křesla. Teď mu bylo hezky. Měl pocit, že má u sebe všechno, co potřebuje. Celé ty dva týdny a celé měsíce před tím snil o podobných chvílích. Nic víc si nepřál. Mít tu něžnou a milou dívku tak blízko u sebe. Mohl si ji prohlížet, sledovat její výraz v tváři a její krásný úsměv.
„Na co myslíš?” probudila ho z myšlenek Sofie. Usmívala se od ucha k uchu.
„Proč myslíš, že na něco myslím?” zasmál se Oliver.
„Strašně ses culil,” ušklíbla se Sofie.
„Ty kecáš, to není pravda!” vykřikl Oliver a začal se smát.
Bylo mu skvěle.
ČTEŠ
A Story
Misteri / ThrillerPříběh o pocitech a myšlenkách. Určený pro všechny, kteří se chtějí ponořit do svých vlastních myšlenek nebo se jen začíst do příběhu. Nechte se unést na vlně svých představ.
