Když Alex odešel, Oliver přiložil do kamen a podal Sofii deku.
„Sundej si ty mokré věci, nechám ti soukromí. Přikryj se pak tou dekou,” řekl a ona přikývla. Oliver šel na chvíli do kuchyňky a uvařil si čaj.
Mezitím se Sofie zachumlala do deky a sedla si na kožešinu u krbu.
„Není ti zima?” zašeptal.
„Už je mi líp, našli jsme tě,” hlesla a věnovala mu dlouhý a vyčítavý pohled.
Sedl si vedle ní a taky si přehodil deku přes ramena.
„Chyběla jsi mi,” řekl a v tu chvíli věděl, že už toho musí nechat
„Nemusela jsem ti chybět, kdybys zůstal doma,” řekla a zadívala se do plápolajícího ohně. Oliver si povzdechl. Najednou ucítil její dlaň na té své.
„Víš, jaký jsem měla strach?!” zašeptala a Oliver si všiml slzy, která stékala po její krásné tváři. Neřekl ani slovo a přitáhl si ji k sobě. Nechal její slzy vsakovat se do svého trička a hladil ji po vlasech. Slyšel tiché vzlyky, při kterých ho bodalo u srdce.
Přitiskla se k němu. I přes deku cítil příjemné teplo jejího nahého těla.
Podívala se mu do očí, potom zase sklopila hlavu a opřela si ji o jeho rameno.
„Já vím, už je dobře. Zase jsem si potřeboval pročistit hlavu. Tentokrát víc než kdy jindy,” zašeptal jí od ucha.
„Proč jsi mi to neřekl?”
„Nechtěl jsem tě plašit.”
„Vyplašil jsi mě i tak.”
ČTEŠ
A Story
Gizem / GerilimPříběh o pocitech a myšlenkách. Určený pro všechny, kteří se chtějí ponořit do svých vlastních myšlenek nebo se jen začíst do příběhu. Nechte se unést na vlně svých představ.
