Some faulting girl II. ✔

18.-Není to jenom škola

Pohled Sky

Katherine mě propálila nenávistným pohledem a hned na to odkráčela.

,,Tvojí sestru ti nezávidím," oddechla si Alexis. ,,Bez urážky."

,,Bez urážky?" pozvedla jsem pobaveně obočí. ,,Neexistuje něco, co by její chování omluvilo."

,,Uvidíme se později, Clar," usmál se Josh a zvedl se ze sedačky. ,,Půjdu najít nějaký kupé, kde bude trochu klučičí atmosféra."

,,Pokud ti to nevadí, my se za chvíli přidáme," mrkl na něj George a blonďatý kluk nemohl nic víc než souhlasit.

,,To by bylo skvělý," oplatil jim jejich nadšení a Fred se na mě letmo podíval.

,,Rád jsem tě zase viděl, Sky," usmíval se na mě, ale potom už zmizel společně se svým bratrem a Joshem.

,,Tak tohle je moje sestra," vydechla jsem trochu ironicky a Alexis se ušklíbla.

,,Moje sestry jsou... bez urážky trochu příjemnější," zasmála se a já se k ní přidala.

,,To ti z celého srdce věřím."

•••

Slunce zapadlo za hory a bradavický expres se každou sekundu přibližoval k Bradavicím.

Cesta mi utíkala rychle, protože jsem se dobře bavila. Když se mi poprvé do rukou dostal ten zatracené dopis, nikdy jsem díky nemyslela, že by to mohlo být něco takového.

Jak Clar tak Lexi byly skvělí lidé, kteří naprosto změnili můj pohled na Bradavice.

Vlak dorazil do nějaké vesničky jménem Prasinky a my byly nuceny vystoupit. Sledovala jsem, jak prváci míří k jezeru u kterého bylo spousta loděk.

Zbytek zase odcházeli někam jinam. Byla už tma, ale na nebi svítil měsíc a jeho obraz se čistě odrážel na hladině toho obrovského jezera.

V té tmě byl také úplně čisté vidět hrad, kde se svítilo. Zdálo se mi jako bych to už někdy viděla. Jen na tu chvíli jsem úplně zapomněla na to, že vlastně chci najít svoje pravé rodiče. Byl to ten pocit volnosti a já prožívala jakousi nevysvětlitelnou euforii.

,,Prváci ke mně!" svolával nějaký hlas, který zněl více než mužsky. Když jsem se mohla podívat do tváře, zahlédla jsem vysokého a to hodně chlapa, který měl v ruce lampu.

Pomohl nám nasednout do našich loděk. Seděla jsem na jedné společně s Alex a Clar.

,,Tohle je.." vydechla hnědovlasá Clarissa, ale nedokázala ani popsat slovy, jak moc byla unešená.

,,Merline! Já se tak těším, až tady budu žít!" Lexi radostně zatleskala a i mě se objevil úsměv na tváři.

,,Napadá mě, do jaké koleje vy dvě vlastně chcete?" zajímalo mě a ty dvě se zamyslely.

,,Co vím, tak moje máma byla v Nebelvíru, takže si myslím, že by to tam mohlo být fajn," pokrčila rameny Clar a Lexi se k ní přidala.

,,Upřímně, já bych to v Havraspáru nevydržela. Ty řeči o čtení a pořád mluvit o učení," odfrkla si otráveně. ,,To není pro mě. Mrzimor? Prý tam chodí samí lůzři a já ačkoliv nehodlám být Adele Malfoyová ani tvoje sestra, Sky, nechci být odpad Bradavic. A osobně si nemyslím, že jsem taková svině, takže možná budu tady s Clar."

***

Ten pocit, když píšeme 43. kapitolu a teprve začínáte 2. ročník Harryho (-> 4. ročník Sky/Bell) 😂😂😂

Nevím, jak se chci s sedmi ročníky vejít do nějakého rozumného čísla😂😂

Ale co? 😂😂 Díky moc za ohlasy k minulé kapitole i celkové knížce 💖💞

Vydávám ještě jednu, protože mám hodně předepsáno a tohle je jediné co píšu, takže proč vám neudělat radost, že?😂😂😂

Budu moc ráda za každý komentář 💞💟

☕Sharie