Some faulting girl II. ✔

99.-Kdo všechno je u smrtijedů?

Pohled Skyabelle

„Slyšel jsem, že ses nezřekl starých mravů, i když před světem se tváříš ctihodně. Ještě pořád by ses nabídl jako první, kdyby se naskytla příležitost zmučit nějakého mudlu, že ano? Mě ses však nikdy najít nepokusil, Luciusi… to, co jsi předvedl na mistrovství světa ve famfrpálu, byla jistě náramná legrace… ovšem neudělal bys líp, kdybys své úsilí vynaložil na to, abys našel svého Mistra a pomohl mu?“ zeptal se ho a Lucius si sundal svou masku.

„Můj Pane, byl jsem neustále ve střehu,“ ospravedlňoval se a Voldemort ho sice poslouchal, ale nevypadal, že by mu to dvakrát věřil.

„Kdybych o vás dostal jakoukoli zprávu, kdyby se mi třeba potajmu doneslo, kde se nacházíte, stanul bych okamžitě po vašem boku a nic by mi nedokázalo zabránit-“

„Nicméně jsi před mým Znamením uprchl, když ho můj věrný Smrtijed loni v létě vyslal na oblohu,“ vytkl mu pán Zla a Lucius sklopil svou načesanou hlavu. „Ano, vím o tom všechno, Luciusi… zklamal jsi mne… očekávám, že napříště mi budeš sloužit věrněji.“

„Ovšemže ano, můj Pane, ovšemže… jste milostivý, děkuji vám,“ oddychl si Lucius a Voldemort pohlédl na prázdné místo v kruhu smrtijedů.

„Tady by měli stát Lestrangeovi,“ odvětil a já si vybavila Bellatrix Lestrangeovou. „Ti jsou však zaživa pohřbení v Azkabanu. Zůstali mi věrní a šli raději do vězení, než by se mne zřekli… až otevřeme brány Azkabanu, dostane se jim poct, o jakých se jim ani nesnilo. Mozkomorove se k nám přidají… jsou to naši přirození spojenci… povoláme zpět vypuzené obry… všichni mí oddaní služebníci se ke mně navrátí a já budu mít celou armádu kreatur, které všem nahánějí strach.“

Prohlížel si svoje stoupence a u jednoho se ale zastavil.

„Macnaire, ty prý teď pro ministerstvo kouzel zabíjíš nebezpečná zvířata, říkal mi Červíček. Už brzy se ti dostanou lepší oběti, Macnaire. Lord Voldemort se o to postará," pověděl mu s výsměchem a ten smrtijed pohodil hlavou.

„Děkuji vám, Mistře… děkuji vám,“ zamumlal Macnair.

„Ale!“ propaloval pohledy dva pány a já chtěla vědět, kdo se pod kápěmi schovává. „Tady máme Crabbeho. Tentokrát to zvládneš líp, viď, Crabbe? A ty také, Goyle?“

Vzpomněla jsem si na pravděpodobně jejich syny, ty dva kamarádíčky Draca Malfoye.

„Ano, Mistře,“ souhlasil s ním asi Goyle.

„Jistě, Mistře,“ zamumlal ten druhý.

„Totéž platí pro tebe, Notte,“ pohlédl na svého dalšího služebníka. Toho jsem si nevím proč vybavila.

„Můj Pane, padám před vámi na tvář. Jsem váš nejvěrnější-“ oponoval za sebe, ale to nechtěl Voldemort ani slyšet.

„To stačí,“ zasyčel nezvučně a procházel svou smečku dál. Dokráčel až k další mezeře, té největší.

„A tady chybí hned šest Smrtijedů. Tři z nich zahynuli v mých službách. Jeden je příliš zbabělý, než aby se vrátil, a zaplatí za to. Jeden, o němž si myslím, že mě opustil navždy, toho zabijeme a pak můj nejvěrnější, který už se vrátil do mých služeb."

To fakt nemůže říkat jména?! Ne, tohle mě vážně vytáčelo! Já jsem chtěla vědět, o kom se mluví! Jakmile to Voldemort dopověděl, mezi Smrtijedy se začalo diskutovat o tom, o kom jejich pán mluví.

„Onen věrný služebník přebývá v Bradavicích, a jeho přičiněním je tu dnes večer s námi náš mladý přítel."

„Ano,“ přisvědčil Voldemort a pohlédl k Harrymu. „Harry Potter byl tak laskav a přišel na oslavu mého znovuzrození. Dalo by se dokonce říct, že je mým čestným hostem.“