Z největší chyby se stal ten největší dar.
Z největší lásky se stal popel.
Z studentky se stala ta nejlepší matka.
To všechno se změnilo. Ta nejlepší matka je zavřená v depresivním vězení jménem Azkaban.
Její dcera přebívá u adoptivní rodiny a nemá...
,,Budeme ti krýt záda," slibovala mi moje nejlepší blonďatá kamarádka Belle. Já jí její laskavost jen letmo oplatila úsměvem.
Všichni zmizeli z dohledu a já se obrátila na dveře, za kterými se měl skrývat skromný byt mého otce.
Zhluboka jsem se nadechla, pozvedla jsem ruku a zaklepala na dveře. Cítila jsem, že mě někdo sleduje a měla jsem takový pocit, že mě sleduje přes kukátko.
Dveře se pootevřely a já stanula tváří v tvář někomu, koho jsem už dlouho neviděla. Pokusila jsem se o úsměv.
,,A-ahoj," vypadlo ze mně a on stál jako přikovaný.
,,Jsi přesně jako ona," vydechl ohromoně a já se trochu naklonila, abych viděla dovnitř.
,,Nepozveš mě dál?" pípla jsem ublíženě. ,,Jestli tedy neruším."
,,Ne, nerušíš," zavrtěl hlavou a jakmile to dořekl, otevřel dveře dokořán. ,,Proč tu jsi?"
,,Mám otázky," odpověděla jsem s bolestí v tóně. ,,A na ty mi nedokáže odpovědět nikdo jiný než máma a ty. A máma je po smrti. Takže jsem tady."
,,Ptej se," pobídl mě a posadil se do křesla. ,,Prosím, udělej si pohodlí."
,,Proč jsem skončila v sirotčinci?" lapala jsem po dechu. Nedalo se říct, že bych se cítila zrovna bezpečně.
,,Tvoje máma... Dorcas.. byla, no řekněme. Nedokázala se usadit a když otěhotněla, nebyla připravená na to, aby vychovávala dítě," mluvil s hlavu, mířící k zemi. Nedokázal se mi podívat do očí.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
,,A co ty?! A co ty?!" vyštěkla jsem na něj drze. ,,Jaká je tvoje výmluva?!"
,,Máš plně právo být naštvaná-"
,,Vážně?!" zaječela jsem na něj. ,,Jedenáct let jsem žila v sirotčinci, kde jsem živořila! Mohl si mě vychovávat, ale ty seš schovával jako vystrašená krysa!"
,,Ano, máš pravdu," zatvářil se zahambeně. ,,Máš plně právo být naštvaná, protože já ti to nikdy nedokážu vynahradit! Ale prosím tě, Clarisse, prosím tě, odpusť mi. Ne žádám tě, abys mě obejmula, řekla mi, jak mě máš ráda a abys se mnou žila.. ale znovu tě prosím, snaž si mi odpustit."
,,Jak mám odpustit někomu, kdo mě tak moc zklamal?!" nechápala jsem. ,,Posloucháš se vůbec?! Stal ses smrtijedem! Zradil si své nejlepší přátelé! Kvůli tobě strávil Sirius a Scarlett dvanáct let v Azkabanu! Zemřel James.. a Lily! Voldemort se vrátil, jenom kvůli tobě!"
,,Neříkej to jméno," opravoval mě a já se zvedla. Chtěla jsem odejít, ale ještě jsem se zastavila.
,,Kvůli tobě se možná ztratila malá Ella," vydechla jsem a on se zasekl. Mávl rukou, čímž mi naznačil, abych k němu přišla. S trochou strachu jsem ho poslechla a on promluvil pouze polohlasně.
,,Za touhle skříní," kývl k jedné skříni. ,,Je vchod do místnosti, kde je Ella schovaná. Očaruj mě a vem jí do bezpečí. To dítě si to nezaslouží."
Vytáhla jsem hůlku a namířila jsem jí na něj. ,,Petrificus Totallus!"
Pettigrew ztuhl a spadl na zem. Otevřela jsem dveře a hvízdla jsem. Z úkrytu vyběhla Belle a Fred.
,,Za touhle skříní," oznámila jsem jim a Fred jí bez problémů odtáhl. Spatřila jsem nízké dveře a kterými se skrývala malá kolébka.
,,Zlatíčko moje!" vypískla Belle a rozběhla se k malé holčičce. Křičela na celou místnost, ale ven z místnosti se to díky kouzlu nedostalo.
,,Už je všechno dobré," šeptala svojí dceři a Fred se ve dveřích rozhlížel kolem.
,,Musíme jít," namítal Fred. ,,Než sem někdo přijde."
