Some faulting girl II. ✔

71.-Hádka s Fredem

Pohled Sky/Bell

,,Frede!" zavolala jsem na něj, když zrovna snídal. Už bylo na docela pozdě, takže Velká síň byla docela prázdná.

On zvedl hlavu se pousmál se. ,,Ahoj, Bell."

,,Mám novinky," vydechla jsem, protože jsem mu chtěla říct, co všechno jsem minulou noc zažila.

,,Pofíděj," zažvatlal s plnou pusou a já se raději neptala, co mi chtěl říct, protože jsem nechtěla ztrácet čas.

,,Včera jsem potkala svojí mamku," vydechla jsem nadšeně a on s povzdvihnutým obočím vykulil svoje kukadla.

,,Vážně?!" vyjekl. ,,To je super, Sky..Bell!"

Usmála jsem se, protože jsem měla radost, že z toho on má radost.

,,Kdo to je?" ptal se a já se zhluboka nadechla.

,,Scarlett Jamesová," klesla jsem na hlase. V tu chvíli mu ovšem spadl ze tváře všechen úsměv.

,,Scarlett Jamesová?" zopakoval, protože se mu to asi nechtělo moc věřit. ,,Ta holka, co utekla z Azkabanu?"

,,Vím, že se divíš, že jsem pořád na živu, ale včera se mi vrátily moje vzpomínky a ona je nevinná," vychrlila jsem na něj a on se to pokoušel vstřebávat.

,,A kdo je tvůj táta?" zajímalo ho a já si snažila představit, jak bude reagovat.

,,James Potter," přivřela jsem jedno oko a on ztuhl jako by ho někdo zmrazil.

,,James Potter?" zopakoval svou reakci. ,,Jako ten James Potter, co je táta Harryho Pottera? Jsi jeho nevlastní sestra? Jsi něco jako dvakrát nevlastní sestra Rose?"

Všechno jsem mu odkývala a on si podložil hlavu rukou.

,,To je šílený," odfrkl si a já přikývla.

,,To je," odsouhlasila jsem. ,,Tohle léto budu s ní a poznám jí. Už nebudu muset žít u Oliverových!"

,,Celé léto?" zeptal jsem a já trochu nechápavě přisvědčila.

,,Ano, celé léto," řekla jsem mu a on mě dotčeně propálil pohledem.

,,A ani týden neobětuješ pro svoje přátele?" zvedl oči a já nerozuměla tomu, proč tohle říká.

,,Já nevím, Frede," vydechla jsem s pokrčenými rameny.

,,Jsme tví přátelé," kousavě mi to předhodil a já rozhodila rukama.

,,O co tady jde, Weasley?!" zvýšila jsem hlas. ,,Já jsem pět let hledala svoje rodiče a teď jsem je konečně našla. Takže promiň, jestli to tak hrozné vadí, že si dva měsíce budeme možná jenom psát."

,,Dáš přednost jí před námi?" též si zakládal ruce na hrudi a já zúžila oči.

,,Tak moment. Před námi nebo před tebou? Ty žárlíš? Ty vážně žárlíš na mojí mámu?" došlo mi to a on zkameněl, protože očividně nevěděl, co na to říct.

,,Já nežárlím," zamumlal rozhodně a zvedl se od stolu. ,,Ty si nás všechny odstřihla."

Jakmile to dopověděl, vydal se směrem pryč. Rozkřičela jsem se na něj, on se na chvíli zastavil, ale jakmile jsem to dopověděla, ještě zrychlil.

,,Vážně teď odcházíš, Fredericku Weasley?! Myslela jsem si o tobě, že budeš mít radost, když jsem konečně šťastná. Ale ty ne! Ty si neskutečný sobec, ty idiote!"

***

Právě jsem se vrátila z dovolené 😂😂😂😂

Doufám, že se kapitola líbila 💖

☕Sharie