Violetta - Společně jsme lepší (Láska o Vánocích přichází)

11.

Violetta X Francesca

Violetta s Francescou jdou společně domů. Francesca se Violettě svěří se svým neobvyklým pocitem.

Francesca: Mám divný pocit, Vio.
Violetta: Proč?? Budeš zvracet??
Francesca: Moc vtipné. Ne zvracet nebudu.
Violetta: Já to ale myslela vážně ale když nebudeš zvracet, tak je to dobrý. Jaký je to pocit???
Francesca: Zvláštní. Takový neobvyklý ale u srdce děsně příjemný. Mám pocit, že mi v břiše lítají milion až přes milion krásně barevných motýlku.
Violetta: Tak tenhle pocit neznám.
Francesca: Pořád na něho musím myslet. Viděla si ty jeho oči, Vio??
Violetta: Fran, nevěděla jsem že má pocit oči.
Francesca: Já tu také nemluvím o pocitů. Možná...Ehm nevím. Už v sobě samé se pomalu strácím, když jen na něho pomyslím.
Violetta: Fran...O kom se tu bavíme?? Jelikož já se v tom už dávno stratila.
Francesca: O Diegovi...(řekne zasněně a na chvíli zavře oči. Po chvíli je však zase otevře)...O čem se tu bavíme??
Violetta: (Zkříží si ruce na prsou) O Diegovi, Fran. O klukovi, o kterém tu basníš už asi pět minut. Ty jses nám zamilovala.
Francesca: Zamilovala??? A do Diega?? Jak...jak tě to napadlo???
Violetta: Normálně. Prvně tvůj zvláštní, neobvyklý až děsně příjemný pocit. V tvém břiše přes milion barevných motýlku, oči a tvé snění. Díky tomuhle můžu říct, že si v tom až po uši.
Francesca: Dobře uznávám a máš pravdu. Jsem zamilovaná do Diega. Což mi připomíná, že teď jsi na řadě ty.
Violetta: S čím???
Francesca: Vio, já nejsem slepá. Já dobře viděla tu jiskru mezi tebou a Leonem.
Violetta: Ne. Nic si neviděla.
Francesca: Ale ano Vio viděla. Dost dobře jsem to zahlédla. Dalo by se říct, že i z první řady.
Violetta: Tak fajn. Co si vlastně viděla??
Francesca: Tvé uklouznutí a jak ti  Leon přispěchal na pomoc, aby tě chytil. Což se mu podařilo velice dobře. Po poslední vyučovací hodině jste se srazili a i ruku bych za to dala, že kdybych vás nevyrušila určitě by to skončilo vášnivou líbací scénou. Jsi do Leona Vargase až po uši zamilovaná??? Nemám pravdu???
Violetta: Nemáš
Francesca: Mám
Violetta: Nemáš
Francesca: Mám a ty to dobře víš.
Violetta: Nemáš
Francesca: Mám
Violetta: Máš...N-ne n-nemáš. Zamotal se mi jazyk. Což by se mohlo stát úplně každýmu.
Francesca: Nebylo by Violetto lepší si přiznat, že k němu přeci jen něco cítíš a přestat se tu hádat???
Violetta: Možná...Taky se nechci hádat ale...(najednou se Violetta zasekne ve svých slovech)...No Dobrá. Jsem do něho zamilovaná ale je to slavný zpěvák, Francesco. Jsem si jistá, že já jako studentka studia, která se zatím ještě ani neproslavila nejsem holka pro něj.
Francesca: Uvědomuješ si, že když něco nepodnikneš, tak se tvá teď vyřčená slova nikdy nepotvrdí a Leona mezi tím navždy stratíš??
Violetta: Co mám tedy dělat???
Francesca: Jít za ním a říct mu co k němu vlastně cítíš.
Violetta: To mě rovnou pošle k šípku a já si v ničem nepomůžu. Jediný nápad co mě teď tak napadl je, že budu čekat až mě má zamilovanost přejde.
Francesca: To je...

Francescu náhle vyruší příchozí zpráva, která přišla Violettě

Violetta: Fran, promiň ale musím už jít domů. Dnes máme zdobit a připravovat náš dům na Vánoce. Znáš naší rodinu. To když se něco naplánovaného nestihne v ten požadovaný den, tak je úspěch doma vůbec vydržet.
Francesca: Jo. To jsem si už u vás doma vyzkoušela. (Začíná se i s Violettou smát) Utíkej ať na tebe moc dlouho nečekají. A pamatuj si, že si o tom tvém potrhlém plánu ještě mi dvě promluvíme. (Mrkne na Violettu)

Violetta s Francescou se během chvíle rozloučí a odchází.

Ludmila X Natalie

Naty: Já stebou končím Ludmilo. Už mě unavuje všechno co děláš, všechno co říkáš jen proto že žárlíš
Ludmila: Já a žárlím?? Na co?...Že si jen chudinka, kterou držím pod svými křídly?
Naty: Chudinka? Tak takhle mě vidíš?? Já myslela, že si aspoň trochu má kamarádka. Jenže ty si jí nikdy nebyla. Ani nevíš co je to pravé přátelství. Víš co mě mrzí...? Že jsem to stebou neskončila dřív. Jen si mě využívala, ubližovala a dávala mi ty důvody, že já žádný talent nemám. Stratila jsem kamarády, kterým jsem na tvůj rozkaz bodala nůž do zad. Já už taková být nechci, Ludmilo. Už nehodlám dělat tvou kopii. Já chci žít a nechci se stát tou největší mrchou bez kamarádů. Upřímně tě mám plný zuby Ludmilo.

Natalie se na menším podpatku otočí a chce od Ludmily odejít. Ludmila jí  stačí ještě zastavit.

Ludmila: Stůj!!! Když odejdeš nebudeš mít už žádné přátele. Dobře vím, že se oni stebou nikdy moc nebavili.
Camilla: Má mě a všechny ostatní co tady ve studiu studují. (Výjde ze svého úkrytu)

Ludmila se naštvaně obrátí a ujde pár kroků. Ještě se však otočí

Ludmila: Budeš za to pykat, Natalie. Věř tomu, že já to takhle nenechám.
Hned jak vyřídím Violettu půjdeš na popravu ty.

Jakmile Ludmila dořekne svá poslední varovná slova odchází pryč. Sama se vydá zpět do školy, kde vyhledá školní nástěnku a též vyškrtne Violettu ze soutěže. Hned jak se ona do seznamu napíše, tak s úsměvem spěchá domů.

Diego X Leon

Diego doprovází Leona domů. Během dlouhé cesty, která vede k Leonovi domů mu Diego vyzradí svůj plán.

Leon: Cože si udělal???
Diego: Přihlásil jsem Violettu do té soutěže. Kámo máš ji na háku.
Leon: Diego už jsem ti přece říkal, že se mi Violetta nelíbí.
Diego: Tak nelíbí jo...A co mělo podle tebe být v té třídě?? Leone málem jste se tam začali líbat. Vážně si myslíš, že k ní nic necítíš???
Leon: Ne....
Diego: Fajn, tak jestli dovolíš jí zítra začnu balit
Leon: To ať tě ani nenapadne.
Diego: Ha!!! Vidíš to!! Já věděl, že tě přesně tohle prozradí. Já jí balit nechci a ani nebudu, jelikož se mi už líbí někdo jiný. Tobě však radím jednej než ti jí někdo sebere. Pokud budeš pořád takhle paličatý a nepřiznáš si, že k ní něco cítíš, tak za mnou potom nechoď brečet. (Pomalé odchází...)
Leon: Počkej. Máš pravdu. Nejenže se mi líbí ale také k ní něco cítím. Když jsme se v té třídě srazili mé srdce náhle začalo bít o něco rychleji. Myslím, že přesně tam někde přeskočila jiskra.
Diego: To je dost, že jsis to taky uvědomil. Doufám, že po víkendu začneš konat všechno proto aby jsis jí získal. Já bych se jí rovnou vyznal ze svých citů.
Leon: Diego. Nemůžu k ní jen tak přijít a říct jí o mých citech, které k ní cítím. Přece jen jí znám krátce. Co když se mé city k ní za určitou dobu nějak změní. Já jí nechci ublížit.
Diego: A už je to tady zase. To ti to dlouho nevydrželo, Leone.
Leon: Nevydrželo?? Diego!!! Co když má kluka??
Diego: Kluka??? Jsem si jistý, že žádného nemá. To jsem stihl zjistit za tu dobu co jste se na sebe málem vrhli. I kdyby kluka měla práva láska se získává z boje. Nemám pravdu???
Leon: Díky za radu. Až k tobě přijdu s monoklem na návštěvu aspoň budeš hned vědět s čeho to mám.
Diego: Nemáš za co.

Diego Leona doprovodí domů, rozloučí se a rozejdou se každou svou cestou.

Málem jsem to dnes nedodělala. Moc se omlouvám, že dlouho nebyla další kapitola ale celkově jsem neměla moc času. Upřímně jsem neměla ani nápad na pokračování.

Dnes je tedy delší kapitola ❤

Těším se na vás zase u dalšího dílu

💋