Violetta - Společně jsme lepší (Láska o Vánocích přichází)

25

Violetta, která byla zamknutá v malé místnosti zoufale volala o pomoc. Měla mnoho problémů, při kterých se nezvládala uklidnit, motala se jí hlava, nemohla dýchat a také pomale strácela vědomí. Stále ale věřila tomu, že jí někdo z jejich kamarádů objeví.

Zatímco Violetta bojovala se svým vlastním strachem Leon, Francesca i Diego čekali na Violettu před učitelským kabinetem. Měli jít spolu totiž za učiteli, aby jim Violetta všechno řekla.

Francesca, jež si myslela, že si to Violetta nejspíš opět rozmyslela v okamžiku zase zbystřila. Slyšela velmi hlasité volání a také i velice hlučné bušení. Fran se zmateně podívala na oba dva kluky a svěřila se svými myšlenkami. Kluci nic neslyšeli, ale i tak sám Leon rozhodl, že se do prvního patra půjdou raději podívat.

A udělali dobře. Jakmile totiž zjistili, že to volání patří Violettě svůj pomalý krok změnili do rychlého běhu.

Violetta stále ještě plakala, bála se, byla nervózní a neklidná. V tento moment jí už zbyla jen ta naděje, že jí její přátelé včas dostanou ven.
Nedostali! Violetta, jež pocítila velký tlak na hrudi stratila vědomí ještě v té místností.

Ten kdo Violettu nakonec zachránil byl Leon, který vyrazil dveře a dostal tak Violettu i na čerstvý vzduch. Profesoři zavolali záchranku a Violetta byla převezena do nemocnice.

O 3 hodiny později:

Diego, Fran i Leon dorazili do nemocnice, kde na prázdné chodbě potkali rodinu Violetty.

Francesca: Angie, víte už něco o Violettě?
Angie: Bohužel zatím nic, Fran. German šel s Vio ještě na nějaké potřebné vyšetření. Doktor nás zatím uklidnil, že po fyzické stránce je Vio zcela v pořádku.
Leon: A po té psychické?
Angie: (Tiše si povzdychne) O té už se nám doktor nezmínil. (Odmlčí se) Vio se mi nedávno svěřila, že se zamilovala. (Pousměje se) I když mi tehdy neřekla o koho se jedná vím, že mluvila o tobě, Leone.
Leon: Jak to víte? (Podiví se zmateně)
Angie: Nejsem slepá, Leone. Znám svou neteř a vím, že tě miluje. Jak o tobě mluví, moc se těší na vaše vystoupení a také se díky tobě víc směje. Je stebou šťastná a proto si myslím, že kdyby na tom teď byla velmi špatně, tak to ty budeš ten s kým se opět zvládne uzdravit.
Leon: Já...(Nestihne doříct větu)
Angie: Chtěla bych ti též říct, že její otec o tobě zatím ještě neví. German Violettu velice chrání a žádného kluka jí nechce dovolit. Má strach, že by Violetta opět pocítila pocit, jenž měla s maminkou. Nesmíš mu dovolit, aby tě od Violetty utrhl. To by Violettě  neprospělo naopak by jí to ještě víc ublížilo.
Leon: Proč mi to všechno ale říkáte? Myslel jsem si, že rodina vždy drží při sobě.
Angie: Violetta je má neteř, Leone. I když jsem si z čisté lásky vzala Germana za svého manžela stále mám blíž k Violettě. Mám jí ráda a chci, aby byla šťastná. Má sestra by si to tak jistě přála ale Germanovi to bohužel nikdo nevysvětlí.
Thomas: To je pravda. I já jsem se mu dříve pokoušel vysvětlit, že Violetta je už dost stará na to aby se rozhodovala sama za sebe. A co myslíte, že mi řekl? Nic a k tomu všemu mi dal domácí vězení, že zase moc mluvím. 
Olga: (Přidává se do rozhovoru) Pan German je sice dobrý člověk ale pokuď jde o Violettu nezná hranice.
Ramallo: I když nezná hranice, chrání Violettu a často je i velký paličák je nejenže dobrým člověkem ale je třeba i zmínit, že je skvělým šéfem a otcem.
Angie: (Pousměje se)
German: (Objevuje se na prázdné chodbě)
Angie: Germane!! Jak to vypadá s Violettou? Je v pořádku?
German: (Mlčí)
Angie: Proč nic neříkáš? (Chvíle ticha) Tak sakra řekni něco!
German: (Povzdychne si) S Violettou je to velmi vážné, Angie. Vio přestala mluvit, nereaguje na žádné otázky a také se vyhýbá očnímu kontaktu. Doktoři mi říkali, že po dobu co byla v té místností utrpěla dost silné psychické trauma a že se to budou snažit vyléčit terapií. Její ošetřující lékař radí, že by bylo lepší aby tu po celou dobu její terapie zůstala.
Angie: A jak dlouho trvá ta terapie?
German: Měsíc.
Angie: Měsíc? (Vyjekne) Ty chceš Vio ten měsíc vážně nechat tady? Se svou rodinou by se přece uzdravila rychleji.
German: To nemůžeš vědět, Angie. Lékař ani nedoporučuje, aby Vio opustila nemocnici. Má obavy, aby Vio netrpěla dalšími psychickými problémy. Mnoho lidí po takovém incidentu dostávají strach z neznámých lidí nebo se i bojí vyjít ven na ulici.
Angie: Bože!
German: Já jen chci, aby Vio byla v pořádku. Nechci jí stratit jako jsem tehdy stratil její matku.
Angie: Já vím. Smrt mojí sestry nás oba poznamenala. (Odmlčí se) Necháme Violettu ten měsíc tady ale budeme jí každý den navštěvovat.
German: (Obejme Angie) Ano. Teď bychom měli jít za Violettou.
Angie: Souhlasím.

Jakmile rodina Castillo přišla do pokoje, kde na nemocniční posteli ležela Violetta dívka se na svou rodinu ani nepodívala. Je těžké říct co se jí honilo hlavou a jestli vůbec byla při smyslech ale někde hluboko ve svém srdci si přála vidět Leona. Jenže na to, aby si to teď přiznala byla nejenže paličatá ale také i psychicky zraněná.

Zatímco Violetta měla v pokojích svojí  rodinu její tři přátelé čekali stále na prázdné chodbě. Doktor byl totiž proti, aby se u pacientky náhle objevilo tolik lidí. Bál se o její psychiku, která byla hodně narušená a proto potřebovala začít znova.

Violetta, jež musela psát svůj příběh od začátku však tenkrát ještě nevěděla že začátek by měl symbolizovat spíše její konec.

----

Jsem zpět s novou kapitolou. Jak se máte? Užíváte si prázdniny? Já jsem štěstím bez sebe, jelikož se mi včera ve 14:55 narodil synovec Tomášek a je velmi nádherný. 😍❤