Violetta - Společně jsme lepší (Láska o Vánocích přichází)

18.

Nastalo pěkné slunečné ráno, kdy se i Violetta začala chystat do školy. Jakmile se vykoupala, oblékla i namalovala se rozešla do jídelny, kde už měla připravenou svou velmi dobrou snídani. U snídaně přemýšlela o snu, který se jí dnes v noci opět zdál. Tentokrát to však nebyla žádná noční můra nýbrž krásný sen o Leonovi. Velice ráda na dotyčný sen vzpomínala, jelikož v něm byla nejen šťastná ale též i se svou láskou Leonem. Nebyla už ani smutná, jelikož se rozhodla, že celý dnešní den přenechá osudu.
Avšak i přesto jí něco trápilo. Byla to Ludmila, která by Violettu okamžitě strhla do známé černé propasti. I přesto Vio měla něco co Ludmila nikdy neměla.
Přátelství...

Leon, který už také vstával začal den se vzpomínkou na Violettu. Myslel na ní opravdu každý den a nikdy ani myslet nepřestal. Byla to láska zcela na první pohled, jelikož již od prvního setkání jej měl stále ve své hlavě.
Též i jeho moc dobrý kamarád Diego, se kterým se už jistě potkal ve škole se stejně jako on zamiloval. Jednalo se o velmi milou a přátelskou Francescu, která Diega také milovala.

Jako každé obvykle ráno Francecsa čekala na kamarádku Violettu, kdy jí i před školou vyhlížela. Sice se tyto dvě kamarádky pohádaly ale Fran svůj dokonalý plán Leonetta dokončit prostě musela. Už kvůli Violettě, která by se jinak jistě velmi trápila...

Hned jak Vio došla ke škole pohltila jí obava, jež stahovalo i její žaludek. Bála se, že dnešní den takřka nezvládne a s kamarádkou Francescou se nakonec ani neusmíří. I když se děvčata spolu usmířila, Violetta se stále pořád obávala. Strach, který v sobě měla jí obzvlášť velmi držel a nechtěl pustit. Nadešla však chvíle, kdy hudba Violettu nejen uklidnila ale zároveň jí i pomohla o Leona bojovat...

O hodinu dříve:

Francesca i Violetta sedí ve třídě a čekají na následující hodinu...

Francesca: Promluvit si s Leonem by jsis však ale měla.
Violetta: Už zase začínáš, Fran?? Nechci se opět hádat.
Francesca: Taky se nechci hádat ale též nehodlám trpět ten tvůj velmi smutnej výraz.
Violetta: Nemám žádný smutný výraz jen jsem se dnes špatně vyspala.
Francesca: No...Ještě k tomu přidej ten zatracený sen, který se ti zdál o víkendu a začnu tě rovnou i litovat.
Violetta: Ten sen se mi nezdál. Zdál se mi jiný...
Francesca: Jaký?? (Překvapeně)
Violetta: Už nebyl, tak špatný. Byl dokonalý. Já a Leon jsme prožívali snadný a bezstarostný život.
Francesca: Zase ti jen říkám, že by jsis s Leonem měla promluvit.
Violetta: Proč musíme stále omílat jen mě? Co vůbec ty s Diegem? Ty si mu to též neřekla. Tak proč bych měla já?
Francesca: Diega miluji a také mu to dnes řeknu. Tebe
omíláme jen z jednoho určitého důvodu. Doufám, že přijdeš k rozumu a aspoň si s Leonem promluvíš. Což já bych byla o mnohem radši, kdyby jsi se přestala bát Ludmily a začala s Leonem normálně chodit.
Violetta: Fran, to fakt nejde. Uvědomuješ si, že tu ani nejde moc o Ludmilu, natož nějakou lásku. Leon je slavný zpěvák a já jsem jen ta, kterou...
Francesca: Ta, kterou miluje!?
Violetta: Ne...Jsem prostě jen ta, kterou potkal ve škole. To nemá žádnou budoucnost.
Francesca: Kdyby jste si spolu těch pár slov prohodili možná by si i změnila názor. A že tu nejde o lásku?? Vio, samozřejmě že tu o tu lásku jde. Musíš si však jen uvědomit co je vlastně důležitější.
Violetta: Co tím myslíš??
Francesca: Budeš se radši řídit Ludmilou nebo sama sebou?? Je pro tebe snad důležitější ten snadný a bezstarostný život či Leon, kterého miluješ víc než sama sebe?

Violetta se náhle zapřemýšlí, kdy si i také uvědomí, že dnes už nic není jednoduché. Lehký život, který si vždy Vio přála by stejně nezměnil její velké city k Leonovi.  Pochopila, že snadný život nikdy existovat nebude...