Violetta - Společně jsme lepší (Láska o Vánocích přichází)

12.

Rodina Castillo

Jakmile Violetta dorazí domů se celá rodina dá do vánočního zdobení rodinného domu. Jako každý rok si to zpestří koledami, které si při práci rádi zpívají.

Olga: Jak vůbec dopadla vánoční akademie, Violetto?
Violetta: Dobře. Učitelé se rozhodli, že jí nakonec uděláme. Překvapilo mě však, že pozvali slavného zpěváka Leona Vargasa, aby na naší akademii vystoupil. Pablo dokonce vyhlásil pěveckou soutěž, ve které kdo vyhraje zaspívá s Leonem na akademii písničku, kterou si oni sami vytvoří.
Angie: Leon Vargas?? Jeho matka u mě dnes ráno byla. Je to operní pěvkyně a je velmi milá.
Olga: Opravdu? Tolik bych si jí přála potkat. Jít tak na její koncert. (Zasní se)
Violetta: Nevěděla jsem, že jsi na opery.
Olga: Člověk, který nemiluje operu pro mě není člověk. (Rozesměje se)
Angie: Co vůbec ta soutěž, o které si mluvila? Přihlásíš se, Violetto?
Violetta: Nejspíš ne. Přijde mi to totiž velice přehnané?
Angie: Proč pak?
Violetta: Nevím. Proč museli zvát slavného zpěváka jen aby jsme mohli vystoupit? Takhle se většina holek ani nesoustředí na akademii, jelikož před sebou budou mít jen zpěváka Leona.
Thomas: Jeho krása musí být hezčí než jak lidé básní, co? Nemluvíš o té většině holek hlavně o sobě, sestřičko?
Violetta: Jak to myslíš, bratříčku? A co tu vlastně děláš? Nemáš být na balkoně a věšet vánoční řetězy?
Thomas: To bych dělal, kdyby táta ten největší řetěz, co tam byl nerozbil.  Navíc je nám tam zima, proto jdu udělat kafe nám oběma. A abych tu mou teorii trochu specifikoval, tak jsem chtěl říct, že jsi do Leona zamilovaná.
Violetta: To není pravda. A jestli něco takového ještě vyslovíš, tak tě majznu pánvi po tvé hlavě.
Thomas: Pozor, sestřičko!! Co se škádlivá rádo se mívá. (s úsměvem)
Violetta: Já tě...

Violetta vezme bílý polštářek z gauče a hodí ho naštvaně po Thomasovi. Thomas se však nenechá rozhodit a škádlí svou sestru dál.
Najednou se stane katastrofa. Violetta, která hází polštář na Thomase nečekaně trefí krabici s vánočními ozdoby. Krabice padá na zem a krásné skleněné ozdoby se rozbíjí.

Angie: Bože!! Mé oblíbené ozdoby. (Se slzami v očích) Jak jste mohli?
Violetta: Angie, já...moc mě to mrzí.
Thomas: Mě taky ale já ten polštář neházel.
Violetta: (Spraží Thomase pohledem)
Angie: Dost! Žádné odmlouvání, Thomasi! Violetto, vůbec žádné pohledy! Zničili jste vánoční ozdoby, což pro mě to byli i vzpomínky. (Smutně)
German: Thomasi, já vidím, že to kafe si dáme u televize. Co myslíš? Ou...Co se tu stalo?
Angie: Thomas a Violetta zničili vánoční ozdoby.
German: Fakt? Žádná tragédie. Střepy přinášejí štěstí.
Angie: Mé vzpomínky!! Ty ozdoby byli i mé vzpomínky, Germane! Vzpomínky, které patřily mě a mé sestře.
Violetta: Maminka. (Vzlykne a na chvíli zavře své oči) Přinesu ti jiné, Angie
German: Teť už nikam nechoď, Violetto. Koupí se jiné zítra.
Violetta: Ne! Ještě dnes nějaké koupím. Maminka by to takhle udělala.

Co Violetta řekla, tak také učinila. Teple se oblékla a vyšla do velké zimy, ze které zamířila do nejbližšího města.
Proč nepočkala do rána? Nejspíš jí bylo Angie velmi líto. I ona sama byla velice smutná, že rozbila vzpomínky, které vedly k její zesnulé mamince.
Možná také, že jí tam něco vedlo. Co nebo kdo si však necháme jako malé překvapení do další kapitoly. 😂

JSEM ZPĚT!!!!!! A velmi jsem se na vás těšila, že jsem prostě tu novou kapitolu zveřejnila. Zprvu jsem si myslela, že začnu na začátku letních prázdnin. (Sama jsem to ale nevydržela) 😂 Kapitoly budou teď vycházet velice často, jelikož jsem si předepsala nebo ještě předepíšu pár kapitol do předu. 😂 (Což bylo chytrý) Takže počítejte s tím, že zítra se tu objevím s další kapitolou.

PS: Strašně moc jste mi chyběli.
Te amo😘💜