Teen Wolf: Hale.

#1

   Probudil jsem se na podlaze v pokoji, který jsem z prvu nepoznával. Až po chvíli mžourání jsem zjistil, že pokoj patří Scottovi, a pod tou hromadou oblečení, otrhaných knížek a výbavy na lacross by měla být postel. Zvedl jsem se, odkopl učebnici dějin a šel k posteli. Chytil jsem oběma rukama deku ležící na posteli a trhl sní. Veškeré věci které ještě před chvílí ležely na posteli se rozletěly všude po pokoji a nadělaly nemálo hluku. Do dveří přiběhl rozčílený Scott s kartáčkem na zuby v ruce a rozhlížel se po pokoji. Díval se na mě podrážděným pohledem, který jsem mu opětoval. Potom jsem se rozhlédl po pokoji, a na rty se mi vydral zlomyslný úsměv. 

   „Dereku, proč jsi to udělal? Budu to uklízet celou věčnost, a za chvíli mám být u Allison a..." -
   „Ve škole. Máš být ve škole, Scotte.Propadáš ze tří předmětů" Odmlčel jsem se a sledoval jak se na jeho tváři mění výrazy a slyšel jsem jeho zrychlený tep.
   „Jdi. A pro příště si pamatuj, že nejsem pes a na podlaze spát nebudu." Po této větě jsem se natáhl na postel a Scott s mručením sbíral své lacrossové vybavení a propaloval mě pohledem.
   ,,Nechápu jak můžeš mít takový nepořádek v pokoji, Scotte." Scott se nadechl k odpovědi ale já ho přerušil. ,,Zvlášť na posteli. Sotva ses probudil. Není za to nějaké ocenění?"       ,,Ne. A přestaň. Vlastně, co tu vůbec děláš?"
   ,,Argentovi. Tvůj dům byl nejblíž." Jen zakroutil hlavou a chystal se k odchodu.
    ,,Scotte. Zamkni. Nestojím o návštěvu tvé matky."
    ,,Hele, je to můj dům, tady si pravidla určovat nebu.." -
   ,,Zamkni a jdi do školy." Scott nasupeně zabouchl dveře a já slyšel cinkání klíčů zároveň s klapnutím zámku. Spokojeně jsem se usmál, dal si ruce pod hlavu a upadl do říše spánku.

Probudili mě velmi známé hlasy. Scott se vrátil ze školy i se svým věrným kamarádíčkem Stilesem. Posadil jsem se a spustil nohy dolů z postele. Až teď jsem si uvědomil, že jsem měl celou dobu na nohách boty, ale při pohledu na Scottovo povlečení, které bylo celé hnědé, mi došlo, že i kdyby byly moje boty sebevíc špinavé, na tomhle ohavném povlečení nepůjde žádné bláto vidět.
Jejich hlasy byly slyšet stále víc a dupot na schodech mi napověděl, že už jsou skoro tu. 
   ,,Cože je?"
   ,,U mě v pokoji, pravděpodobně spí."
   ,,Proč je u tebe v pokoji? Scotte!? Scotte co se děje?"

Seděl jsem na posteli a přemýšlel, co bude dál, ale najednou se od dveří ozvala ohlušující rána a Stilesův vyděšený hlas. ,,Dereku!" Zvedl jsem se z postele a rychlým krokem přešel ke dveřím.
   ,,Stilesi? Co tam děláte?" Podle hlasu jsem poznal, že byl Stiles vyděšený.
   ,,To Scott.. Najednou prostě spadl a já..Prosím, pomož mi s ním." Zabral jsem za kliku, ale dveře byly stále zamčené.
   ,,Já bych rád, ale dveře jsou zamčené. Scott by měl mít klíče." Po chvíli zvláštních zvuků a nadácek se Stiles ozval. ,,Mám j-je."
Ozvalo se klapnutí zámku. Položil jsem ruku na kliku a chtěl otevřít. 

Co když je to past? Co když je to jen celé nahrané a za vším stojí Argentovi? Chtějí mě vylákat ven. Ale je to Scott.. Součást smečky, bratr. Nepřijdu o něj kvůli záchraně vlastní srsti.

Prudce jsem otevřel dveře a spatřil jsem Stilese, jak stojí kousek od Scottovi pravé ruky a drží se za hlavu. Scott ležel na pravém boku s mírně pootevřenou pusou a třepal se. Sklonil jsem se k němu, podepřel mu nohy a přemýšlel co dál.
   ,,Zavolej tomu veterináři." Stiles mě nevnímal, jen si stále něco mumlal. ,,Stilesi!" Scott se začínal měnit. Nevypadalo to dobře.
   ,,A jak asi ty chytrej, když nemám číslo?"
   ,,Najdi Scottův telefon, musí ho mít někde v tašce. Měl by mít číslo, je to jeho šéf."
   ,,Vždyť si mu ho rozbil, nemá další. Všichni nemáme peníze na rozdávání, bohužel." Stiles začal panikařit a nadávat na všechno kolem, včetně mě.

Trvalo mi pár sekund, než jsem přišel na další řešení. Poslal jsem Stilese nastartovat auto, a ten i přes nesouhlas šel. Vzal jsem Scotta do náruče, nasadil mu kapuci aby nikdo neviděl jeho vlkodlačí podobu a prokličkoval s ním domem až ven. Tam jsme ho naložili do zadní části auta a jen těsně se minuli se Scottovou mámou, která právě parkovala před domem. Raději jsem se sklonil, aby mě neviděla. Nemyslím si že by byla ráda, že se její syn baví s údajným zločincem, nebo že jsem byl u nich v domě.

   ,,Kam že to jedeme?"
   ,,Na veterinu, idiote."
   ,,Nepomohl by mu normální doktor? Je to člověk, ne pes..Alespoň z části.."
   ,,Ještě jednou řekneš slovo pes ve spojení s vlkodlakem tak ti garantuju, že si vždycky najdeš parkovací místo. A jestli sis nevšiml, začal se měnit."
   ,,Proč?"
   ,,Jak to mám asi vědět? Nejsem doktor."
   ,,Díky bohu za to."

Stačil jediný pohled a vycenění zostřených zubů a Stiles přidal rychlost a celý zbytek cesty už raději mlčel.