Teen Wolf: Hale.

#8

Po několika týdnech jsem byl konečně propuštěn ze spárů nemocnice, kde jsem byl hojně opečováván především Scottovou matkou, která nesouhlasila s mým propuštěním do domácí péče protože věděla, že doma rozhodně nezůstanu. A opravdu. Před pár hodinami, dva dny po mém propuštění, jsme se smečkou vyjeli na dlouhou cestu po stopách Jacksona a Allisonina dědečka - Gerarda Argenta.

•••

„Nechceš přidat? S takovou tam nedojedeme ani do konce roku.''
Začínal jsem být netrpělivý, sluce pomalu zapadalo a my nebyli ani v půlce cesty.
„Na to že jsi málem umřel jsi pořád stejně naštvanej. Co třeba trochu úcty?"
Stiles si rukou prohrábl své už tak dost rozcuchané vlasy a zabořil se do sedačky tak, že skoro nedosáhl na volant. Ušklíbl jsem, upravil si pás, který jsme měli jen já a Stiles protože ostatní seděli ve vyšším počtu, než bylo dovoleno anebo seděli v kufru s mřížemi, které tam zůstaly od dob, kdy měl Stiles psa a otočil hlavu.
„Dobře, ode dneška se každej den budu modlit k Bohu za to, že jsem přežil a Scottově mámě líbat nohy. Stačí?"
Scottovo zmatené "cože" se ztratilo ve všeobecném smíchu mé smečky, která byla dosud v dobré náladě a hráli "kámen, nůžky, papír".
„Dobře, ale jestli nás chytí policajti, bude to na tebe," prohlásil Stiles a sešlápl plyn.
Erica zavřela okýnko, opřela se o zádní čast řidičova sedadla a promluvila výsměšným hlasem.
„Není tvůj táta náhodou šerif? Vyseká tě z toho."
„Je šerif Beacon Hills, ne celýho světa."
Erica zapadla zpátky na svoji část sedadla, přičemž jsem využil příležitosti a chopil se slova.
„Klidně. Ale jestli to bude kvůli tomu, že je nás v jednom autě víc než je povoleno a dva sedí v prostoru pro psy, to už není na mě."
Otočil jsem hlavu k okýnku, a tím naznačil konec naší konverzace.
Stiles jen něco zamručel a dál se věnoval řízení.

„A co chcete dělat, až je najdeme?" Lydia našpulila pusu a otočila se na Scotta, který křečovitě svíral Allisoninu ruku.
„Uspořádáme večírek. Co asi Lydie?" Stiles zněl naštvaně, ale jeho obvyklý sarkasmus tu byl pořád.
„Pokusíme se je zastavit, ať dělají co dělají." Scott se otočil na Lydii a ta se samolibně usmála.
„Vidíš, Stilesi, tohle je odpověď. Ne to tvoje sarkastický něco."
„Uklidněte se, hlavně se nehádejte." Allisonina snaha byla marná a Stiles už otvíral pusu pro odpověď.
Scott se rozhodl zachránit situaci a jemně na naštvaného mladíka promluvil.
„Stilesi, kamaráde, klid. Nemá to cenu."
„Jo, protože celá tahle cesta nemá cenu. Je to na prd, nic nedokážeme. Jako vždy." Byl opravdu naštvaný a ani Scott ho nedokázal uklidnit.
„Já souhlasím se Stilesem. Jsme jen banda středoškoláků, nic proti Dereku, bez špetky zkušeností. Nic nezvládneme. A přijde mi to podezřelý." Odfrkl jsem si a Erica se skrz mříže podívala na Boyda s Isaacem, kteří vypadali, že si cestu docela užívají. Leželi na taškách a z vesela si povídali, nevnímajíc napjatou situaci mezi ostatními členy posádky.

Zavládlo ticho. Nikdo, kromě Isaaca a Vernona Boyda, nepromluvil ani slovo. Opět jsem otočil hlavu a sledoval krajinu plnou vzrostlých stromů, která byla stejná, jako doma v Beacon Hills.
Je to opravdu taková ztráta času, jak si všichni myslí? Instinktivně jsem sevřel pěsti a mimoděk si všiml, že místo nehtů mám drápy. Nadechl jsem se, v duchu si několikrát odříkal svoji mantru, a vydechl. Drápy zmizely.
Musíme dostat Jacksona, zjistit proč se ten bastard, útočící na nemocnici, vrátil a co má v úmyslu.
Musíme!