Teen Wolf: Hale.

#12

Vytřeštěnýma očima jsem sledoval, jak ji dva lovci zvedli na nohy a táhli ji za sebou blíž ke mně. Ničilo mě sledovat tu dřívě věčně usměvavou Lydii, jako zlomenou osobu.

Jackson stál opodál a bylo na něm vidět, jak svádí vnitřní boj sám se sebou. Kdysi dávno s Lydií chodil, a nebyl to jen takový ten krátkodobý vztah. Měli k sobě opravdu blízko. Ale jak už to bývá, něco se pokazilo a ti dva se rozešli.

Nakonec Jackson pokynul svýma žlutě svítícíma očima Theovi, a ten přešel blíže k Lydii. Chytil ji vzadu za vlasy a zatáhl, čímž ji donutil zvednout hlavu. Kdyby ji stále nedrželi ti dva lovci, spadla by, protože se jí stále podlamovala kolena a z očí, které vpíjela do těch mých se jí kutálely krokodýlí slzy.

„Dereku, promiň. To Boyd, on mi utekl, dostali jsme zprávu od Scotta, tedy já spíše od Stilese, že jste se rozdělili a Scott tě potom nemohl najít, poslal textovku, ale Scott vyl a Boyd to slyšel a, a..."

Dále jsem slyšel už jen vzlyky. Lydie byla zmatená, mluvila páté přes deváté a třásla se. Kdybych mohl, objal bych ji ale stále jsem měl připoutané ruce nad hlavou a na břiše připojenou tu kovovou desku.

Theo přistoupil blíž ke mně a opět se úlisně usmál.

„Nevadí ti, co se děje? Že jsou všichni členové smečky ohroženi?" Opět se usmál a přešel ještě blíž, jelikož mu pojem osobní prostor, který mám já poněkud větší, nic neříká. „A to všechno jen kvůli tobě. To ty je všechny ohrožuješ. Chceme jenom tebe." Trochu se oddálil a podíval se Jacksonovým směrem.

„Možná by se nám hodil ten blbec McCall, a ani tahle banshee," stočil pohled k Lydii, která se stále viditelně třásla, „ není k zahození, ale náš primární cíl jsi a vždycky si byl ty, Dereku. To my jsme tě tehdy honili, když jsi skočil do okna McCallova domu. My jsme tě postřelili. A taky jsme do McCalla nalili ten jed. Vždy jsme to byli my."
„Proč?" Takhle zněla moje prostá otázka vyřčená s kamenným obličejem.
„To se brzy dozvíš. Ale teď.." K Theovi přistoupil nějaký malý hoch, který se na mě podíval lítostivým obličejem a podal Theovi injekční stříkačku plnou žlutohnědé tekutiny.
„Bude včelička."

Theo mi injekční stříkačku zabodl hluboko do svalu na stehně a já myslel na to, že to nebyla včelička nýbrž pořádně velký sršeň. Studená tekutina se mi rozlila tělem a vzápětí se dostavily silné křeče. Takovou bolest jsem ještě nezažil. Ani moje vlkodlačí rychlohojení nepomáhalo. Jakoby vůbec nefungovalo.

„Co jste mu to udělali, co s ním je?!" Lydiin vyděšený hlas jsem slyšel jakoby z dálky. Na těle jsem cítil něčí hebké ruce. Určitě patřily Lydii. Křeče stále sílily, cítil jsem krev, která nejspíš vytékala z místa vpichu. Lydie mě začala konejšit jako malé dítě. „Dereku, to bude dobré, zvládneš to."

Ruch v místnosti prořízl křik. Ruce zmizely a místností se ozývaly všelijaké nadávky. „Dělej ty náno, tady si nám k ničemu."

„Dereku, uklidni se! Zkus svoji mantru! Ta ti přece pom-..."

Prásknutí dveřmi znamenalo, že Lydie i s některými Jacksonovými muži zmizela. Rozhodl jsem se zkusit její radu a mumlal si stále dokola tři slova. Alfa. Beta. Omega.

„Teď by bylo bezpečnější, kdyby ses nesnažil dostat odsud pryč." Zvedl jsem hlavu a uviděl Jacksona s podivným mučednickým výrazem. Byl tu jen on.
Zadíval se mi do očí, a já v nich viděl něco jako smutek smíšený se strachem.
Otočil se a mířil ke dveřím.

„Bylo by to bezpečnější jak pro tebe," odmlčel se, „tak i pro ni."