Teen Wolf: Hale.

#6

Nikdy jsem nic takového nezažil. Každá moje rána, zlomenina či spálenina se dřív nebo později zahojila, ale tohle? 
Nevidím žádný náznak hojení. Je mi čím dál hůř. Umírám?

Moje myšlenky se ubíraly k čím dál horším scénářům, a já se s bolestí otočil na posteli. Na mém bledě hněděm triku se opět objevila černorudá skvrna a kapky krve dopadaly i na podlahu, kde vytvořily menší kaluž, která se od mého příjezdu domů rapidně zvětšila.

   S námahou jsem se zvedl a v mírném předklonu, kdyby se náhodou konal další nájezd Argentů, jsem se šoural do chladné koupelny. Rozsvítil jsem světlo a místnost ozářila slabá žlutá záře. Napustil jsem si plné umyvadlo ledové vody a ponořil do něj pokousané zápěstí. Voda se okamžitě zbarvila do ruda, a bolest ustoupila na pouhých pár sekund.

   Z chodby se ozval zvonek. Rozhodl jsem se, že si ho nebudu všímat a dál se snažil zbavit bodavé bolesti, která se stále stupňovala.
Zvonek ale nepřestal zvonit, a za dveřmi se ozval známý hlas, plný naléhavosti.
   „Dereku!" Notak, otevři ty dveře! Vím že tam jsi!"
S bolestí jsem došel ke dveřím a podíval se kukátkem, abych zjistil kdo stojí za dveřmi. Majitel čupřiny pískovývh vlasů  a šedé šály mi netrpělivě poskakoval na zápraží a nepřestával zvonit na zvonek. Naštvaně jsem otevřel dveře a vpustil nezvaného hosta dovnitř. 

   „Dlouho jsi neotvíral."
   „Nejsem zvyklý na návštěvy. A co kdyby to byli Argenti? Číhají tu skoro pořád."
   „No jo pořád. Ty a ta tvoje opa...- Co s tou rukou máš?"
Jakmile se Isaac, jehož modré oči zvědavě zkoumaly krvavou skvrnu na triku, zmínil o kousnutí které jakoby vědělo že se mluví o něm, začalo prudce pálit a můj obličej se zkřivil bolestí.
   „Ne to.. Nic. To. Není." Z těží jsem ze sebe dostal pár slov. Začalo se mu rozmazávat vidění a měl jsem pocit, že se mi hlava rozskočí bolestí.
  
   „Dereku, co je ti? Dereku! Proč se měníš?! Uklidni se! Notak, alfa beta omega, vždyť to znáš!"

Isaac se mě snažil uklidnit, ale ten temný hlas, který opět zněl v mé,  hlavě byl silnější.

Zabij ho. Přišel až k tobě, tak na co čekáš? Srabe! Dělej, je to tak jednoduché! Skoč na něj, nečeká to. TEĎ!

Zařval jsem a rozběhl se proti překvapenému Isaacovi, který nic takového nečekal. Byl vyděšený, nijak se nebránil. Srazil jsem ho k zemi a vycenil na něj zostřené zuby. 
   ,,Co to děláš..! Přestaň!"
Isaac se snažil vyprostit z mého pevného sevření, všelijak se kroutil a tlačil mě pryč, ale marně. Můj stisk byl pevný, agresivita stále sílila a s ní i zlověstný hlas, ovládající mou mysl.

Krk. Nemá chráněný krk. Zabij ho. Je ti k ničemu. Nepotřebuješ ho!

Zavrčel jsem a začal zuřivě chňapat po Isaacově nechráněném krku. Ten mě však stále odstrkoval, atak jsem na jeho krk nemohl dosáhnout. Rozzuřilo mě to ještě víc, zavrčel jsem a s vyceněnými zuby jsem se na něj vrhnul s ještě větší silou. Isaac se začínal měnit, jeho modré oči se změnily na ostře žlutou a už nevypadaly tak vyděšeně, spíše nebezpečně. Jeho síla se násobně zvětšila a já zase výhružně zavrčel, tentokrát mnohem silněji. 

V zápalu boje udělal Isaac něco, co neměl. Varoval mě. Uhnul očima a podíval se ke vchodovým dveřím, odkud jsem následně ucítil směsici známých pachů. Odmrštil jsem se od Isaacových ramen, přičemž se Isaac uhodil do hlavy o podlahu, a dopadl do dřepu, směrem k dalším nezvaným hostům. Uvítaly mě dva páry očí, které mě ostře sledovaly, avšak jejich majitelé byli jako přimražení ke špinavé podlaze na úzké chodbičce. 
 
 

  Jeden z nich se proti mě rozběhl s baseballovou pálkou v ruce, ale já ho jediným pohybem odmrštil na druhou stranu pokoje a zároveň srazil i Isaaca, který se na mě snažil útočil ze zadu. Oba zůstali ležet na podlaze, a vyděšeně sledovali Scotta, který se ke mě blížil s pronikavýma žlutýma očima. Zavrčel jsem, ale on se nezastavil. Ba naopak, začal zrychlovat do běhu a pár metrů přede mnou se mohutně odrazil, a skočil za mě. Otočil jsem se ale to už byl Scott skoro u mě, atak jsem alespoň natáhl ruce s ostrými drápy ve snaze, že ho trefím a mávl rukama. A opravdu. Trefil jsem Scotta do obličeje, ale to mu nezabránilo ve snaze srazit mě na zem. Chytl mě volnou rukou za nohu a chtěl mi ji podrazit, ale já ho odhodil tak, že letěl přes celou místnost a tvrdě dopadl mezi Isaaca a Stilese, kteří dosud leželi na podlaze.

   Najednou se mi v hlavě rozlila prudká bolest. Chytil jsem se za hlavu a začal couvat, až jsem narazil do dveří od kuchyně.
Mezitím se Scott postavil a výhružně na mě vrčel, ale já nebyl schopen nic dělat. Bolest byla k nevydržení.

Srabe.

Scott přišel až ke mě a hleděl na mě nevěřícnýma očima. Došlo mi, že jsem se nejspíš změnil zpět do své lidské podoby, protože bolest byla stále horší. Podíval jsem se na Scotta, ale ten sledoval něco na mé ruce, a v jeho očích se zrcadlil strach. Díval se na moje zápěstí, na kterém stále bylo zřetelně vidět kousnutí, ze kterého se opět řinula černorudá krev. Kousnutí od Scotta.
Za celou dobu zápasu se členy vlastní smečky jsem si kousance nevšímal. Mám takový dojem, že mě ani nebolel.
   Teď ale bolest ovládala moji mysl, nedala se vydržet. Zařval jsem a poslední co jsem slyšel, než jsem upadl do bezvědomí, byl Isaacův vyděšený hlas.
   „Jen jsem mu přišel říct, že se Jackson vrátil!“