Teen Wolf: Hale.

#2

   „Jsem rád že jste ho přivezli. Tohle by jen tak nějaký doktor nezvládl."
Triumfálně jsem se podíval na Stilese a ten si nabručeně sedl na jednu z přistavených židlí.

„Dostane se z toho, přijeli jste v čas."
„No a co mu teda je?" Stiles si podepíral hlavu a nedočkavě sledoval veterináře, který měřil Scottovi teplotu nějakým přístrojem.

„Dereku, teď jdi raději ven. Zvuk tohoto teploměru není příjemný ani pro mě, natož tak pro tebe." Kývl jsem a šel před ordinaci. Nikdy jsem neměl rád doktorské přístroje, zvlášť tenhle.
   Pípání onoho přístroje dolehlo až ven, a ikdyž jsem byl hodně daleko, stále to bylo nepříjemné. Otočil jsem se k lesu, ze kterého na mě zíraly dvě postavy. Jejich pach mi byl povědomí. Po vystoupení ze stínu jsem se ujistil, že se moje smysly nemýlily.

„Co tady děláte? Chcete se nechat chytit?!" Nebyl jsem rád, že je vidím.
„Jak je Scottovi?"
„Do toho ti nic není. Běžte domů."
Otočil jsem se a šel směrem k veterině, kde se stále svítilo, ale zvuk teploměru už slyšet nebyl.
„Na rozdíl od tebe vím, co se mu stalo."
Isaac stal se založenými pažemi  a s triumfálním výrazem ve tváři.
„Na tréninku hrál skvěle, jako obvykle. Asi v půlce tréninku za ním přišel trenér, a vyřídil mu vzkaz od ředitele, že se má převlíknout a jít do ředitelovy kanceláře. Nikdo nevěděl proč. Scott odešel, a my hráli dál.
Nevím přesně co se tam stalo, ale má to co dělat s nějakou tekutinou. Možná nějaké pití nebo tak něco."
Isaac se odmlčel a s bolestí se mi podíval do očí.
„Argentovi mají něco, co my ne. Nevím co, ale cítil jsem Scottův strach,  jeho napětí, adrenalin. A pak najednou nic. Od té doby jsem ho neviděl a pachová stopa mě zavedla sem. Byl jsem i u něj doma, jeho máma si myslí že spí u Stilinského."
„Bude tu muset nejspíš zůstat i přes noc, takže vymysli nějakou další lež, proč nepřišel do školy." Isaac už otvíral pusu k protestu. ,,Ale Dereku, jak to mám asi..-" ,,Mně je jedno jak, ale prostě to udělej." Isaac vypadal opravdu naštvaně, neřekl však už ani slovo.

Otočil jsem se a kvapně šel ke dveřím. Otevřel jsem dveře a naposledy se ohlédl. Isaac ani Erica už u lesa nebyli, nezbyla po nich ani stopa. Nepatrně jsem kývnul hlavou a vešel. Scott stále nehybně ležel, Stiles mu na ruku připevňoval nějaký kovový kroužek a ten podivný veterinář si něco zapisoval vzadu v kanceláři. Pokud to vůbec byl opravdový veterinář. 

   Přesunul jsem svůj pohled na Stilese, který se stále snažil připevnit kovový kroužek připomínající pouta na ruku. Nadzvedl jsem obočí a s mírným úšklebkem jsem ho sledoval.
,,Už víš proč si tehdy v lese Peter vybral Scotta a ne tebe?" 
,,Hele přestaň a pomož mi. Je tu nějaká západka." Stiles ani nezvedl oči, byl tak ponořen do zápasení s kovovou západkou že si nevšiml toho, že celou dobu stojím vedle něj. ,,Tak dej ty svoje pracky pryč." Klekl jsem si a vzal západku do rukou. Chvíli jsem sní točil, pak se ozvalo zacvaknutí a já vítězně vstal, oprášil si kalhoty a podíval se na Stilinského, stojícího se založenýma rukama kousek vedle. 
,,Obyčejná dětská západka. Kolik že ti je?"
,,Ha ha, moc vtipný, Dereku." 

,,Tak hotovo?" Do místnosti vstoupil veterinář Deaton s tlustou složkou v ruce. Jeho ustaraný výraz se mi doslova vryl do paměti.
,,Jak zlé to je?" 
,,Záleží co pro tebe znamená zlé." Na chvíli se odmlčel ale zase pokračoval. ,,Bude tu muset den nebo dva zůstat, potřebuji si být jistý že to na něm nezanechá žádné trvalé následky. Ale jak už jsem říkal, dostane se z toho."
,,A víte.. Víte co to bylo?"
Nastala chvíle ticha. Ne trapného ticha, ale ticha plného napětí, očekávání. Takové tiché mučení. Nakonec Deatonův hlas prořízl to mučivé ticho.
,,Jed."