Transformers Prime: Tajemství Planety Země

Kapitola 8: V neznámu

(Osmnáct pozemských hodin po kapitole 7)

Jeli. Nezastavovali a jeli. Cestu na které jeli lemovaly skály. Zem byla rozpraskaná suchem a praskliny se pod jejich váhou ještě zvětšovaly. Mlčky jeli a hledali úkryt. Jestli nechtějí, aby se tahle planeta dostala mezi Autoboty a Decepticony, museli zůstat v utajení.

Slunce se už dávno vyhouplo nad obzor a zalilo krajinu příjemně teplým světlem. Jakmile se paprsky dotkly Optimových zranění, rány se rozpálily. Bolest ho přinutila šlápnout na brzdu.

,,Jsi v pohodě?" zeptala se Arcee. Optimus se ujistil, že kolem není žádný obyvatel téhle planety a přeměnil se. S rukou na krvácející ráně se opřel o karmínově rudou skálu a těžce oddychoval. To, že na její otázku neodpověděl, Arcee znepokojilo. Transformovala se a přišla k němu s vypočítavým pohledem.

,,Nic mi není." zalhal Optimus. Podlomila se mu kolena a Arcee ho chytla.

,,Bolí to?" zeptala se znovu. Optimus si povzdechl. Ano. Bolelo to. Ale žádná bolest se nemohla rovnat s jeho vztekem na Megatrona.

,,Je mi fajn." setřásl jí. Jakmile ale udělal krok vpřed, málem se zhroutil k zemi.

,,Takhle to nepůjde." oznámil Ratchet, který už byl taky na nohou. Za ním se líně přeměňoval Cliff. Optimus zrakem zapátral po Beem, potom si ale uvědomil, že tady není. A už nebude.

,,Cože?" ohradil se.

,,Jestli chceš, aby se ti rány zahojily, budeš se muset chvíli šetřit." Ratchet se na něj vážně podíval a to svědčilo o tom, že to není oznámení, ale rozkaz.

,,Tak dobře!" musel uznat Optimus.

,,Hej!" zavolal Cliff, který popošel o několik arnů dál dál a vykukoval zpoza jednoho obrovského, ale stabilního balvanu.

,,Tady by nás nemuseli najít." říkal. Optimus s Arceeinou pomocí k balvanu přišel. Za nimi se loudal Ratchet. Pohled měl přilepený k zemi a v očích se mu leskl smutek smíšený s nenávistí a zahanbením. Proč, to Optimus nevěděl. Aby se přiznal, bylo mu to celkem jedno. On měl ale před očima pořád obraz ležícího Bumblebeeho a nad ním se sklánícího Megatrona s potěšeným úsměvem.

Arcee mu pomohla až jednomu místu, kde si mohl sednout. Když to udělal, sykl bolestí. Zažil i horší zranění, tohle by ale přiřadil k těm, která Ratchet vždycky opraví.

Ratchet si k němu přiilekl a začal studovat jeho rány.

,,No, Megatron ti dal zabrat, to se musí nechat. Zasáhl ti jeden z hlavních obvodů. On asi opravdu ví, jak uhodit hřebíček na hlavičku." to Optima moc neuklidnilo. Ratchet si přeměnil ruku na svářeč a bodnou ránu na nejhorších místech alespoň svařili, aby zabránil unikání Energonu. Bolest ale neustala, ačkoli byla o něco menší. Potom z úložného prostoru v jeho automódu vyndal lékárničku a ovázal mu obvazem bok i rameno.

Neuběhlo moc dlouho a na kraj padla tma. Cliff a Arcee rozdělali oheň z několika suchých stromů, které tady rostli. Podle toho, že hořel, došlo Optimovi, že je atmosféra této planety bohatá na kyslík a z kyslíku a vodíku a ještě dalších plynů vzniká Energon v plynném skupenství. Tento plyn se potom usazuje v hloubce tisíce arnů pod zemí a vznikají z něj malé kristalky, které se na sebe nabalují, až mohou vytvořit skály, které se táhnou celé kilometry čtvereční. Takový úkaz je na Cybertronu vzácný, protože na své planetě nemají zas tolik kyslíku, jejich vzduch překypuje vodíkem a toxiky. Proto za těžbou životodárného materiálu létají na vzdálenější planety, na kyslík a na vodík bohaté.

V úložném prostoru měl Optimus pořád svůj plášť. Vytáhl ho a oprášil od sazí. Když to měl hotové, veprostřed se objevil znak, který měl kdysi Cybertron. Rudou růži se znaky okolo. Růže, simbolizující odhodlanost napravit chyby předešlých vůdců, které vedly k První válce Vesmíru. A znaky, které se po směru přečetly jako ,,Jeden za všechny a všichni za jednoho!". Musel se na znak nějak zadívat, protože ani neslyšel hlasy ostatních. Nebo byli tak zticha?

Rozložil plášť a pořádně si ho prohlédl. Fialové okraje byly zčernalé a ohořelé. Rozepnul přezku a znovu ji zapnul. Fungovala. Znovu ho složil a dal do úložného prostoru. Došlo mu, že se mu meč v pochvě pořád houpe u pasu. On na něj ale ani nesáhl. Dalších několik minut tam jen zticha seděl a hleděl do ohně. Po chvíli Ratchet rozhodl:

,,Měli bychom se vyspat." ozvalo se souhlasné mručení. Optimus se zády opřel o skálu a zkřížil ruce na prsou.

,,Dobrou." řekl, téměř neslyšně. Zavřel oči, ale neusnul. Přemýšlel. Co teď? Dokáže ostatní ochránit? Uvidí ještě někdy svůj domov? A co je tohle vlastně za planetu? Mohli by se spojit se Sentinelem? A pokud ne, jak přivolají posily?

Myšlenky se mu najednou přestaly honit hlavou. Uvolnily se mu obvody (u čehož ho bodlo ve zraněném boku) a on upadl do úsporného režimu.

Tma. Všude tma. A ze stran se ozývalo šeptání. A šepot se měnil ve stále zřetelnější hlas.

,,Zdravím, Prime..." šeptal. Problikl obraz hořícího domu. Byla to Archyvářská Budova v hlavním městě, v Ceonu. Obraz ale rychle zmizel a vystřídal ho pohled na bojiště. Všude kolem zuřila bitva. A bylo slyšet zkřížení čepelí. Na obraze se objevil Alpha Trion, jak stojí před Star, která ležela bezvládně na zemi. S mečem v rukou a proti mohutnému a vysokému robotovi s fialovýma očima.

,,Víš, co jsem udělal..." ozval se mužský křik a zasvištění meče. Potom se ve tmě ukázaly dvě fialové oči.

,,Jsem to já..." hlas se začal smát a odkryl tvář, schovanou ve tmě. Byl to nezaměnitelný obličej.

,,Unicron!" vykřikl Optimus, otevřel oči a svět kolem, jakoby vybuchl.