Ruská ruleta [OPRAVUJI]

DENÍK CONORA MOONA 4. 1. 1972

Byl čas. S Phillipem jsme z pokoje vyšli na chodbu.

,,Budou vystrašený," upozornil mě Phillip, já jen přikývl.

,,Já vím, ale můžou si za to sami," odvětil jsem.

Sešli jsme dlouhé schody v úzké a zároveň temné uličce.

,,Je už to připravené? Publikum usazený?" znova jsem se zeptal Phillipa.

,,Jo," odvětil.

Dále jsme prošli další temnou uličkou, jen malá světýlka pomáhala k výhledu na krok. Okna zde nebyla, kdyby se sem děcka dostala, nemohla by přeci zjistit kde jsou, to jedno malé okénko v jejich komoře jim bohatě stačilo. Už stačilo pouze zabočit doleva a projít úzkými dveřmi.

,,Conore, klíče," upozornil mě Phillip. Byl to až otravný puntičkář.

,,V pohodě Philli, jsem přeci mistr oboru," zasmál jsem se a vytáhl svazek klíčů. Jedním velkým jsem odemkl první mříže. Následovně jsme sešli malé schůdky, byla před námi už jen delší ulička k děckům.

Jako obvykle jsem uviděl postavu za sklem. Byl to určitě Dylen, vždycky tam takhle čekal.

,,Děcka vstávat, jde se do arény!" zakřičel jsem. Všichni vypadaly strašně... divně. Jo, jasně, až na toho novýho blonďáka, ten vypadal vystrašeně, ale to vypadají nový vždycky. Děcka se zase seřadili do dvou řad. Phillip je odváděl k aréně, já šel za Dylenem.

,,Nazdar Dylene," oslovil jsem ho. Jeho typický, chladný výraz mě děsil, ale už jsem si v celku zvykl.

,,Nemám náladu na kecání!" sykl na mě.

,,Dneska budeš mít volno," taktéž jsem na něj sykl. Jeho chladný výraz vyměnil zaskočený.

,,Proč?"vykřikl.

,,Protože disciplína je moc nebezpečná a nedá se ovlivnit...tebe přece nemůžeme ztratit."

,,Ten had se ovlivnit dal?"

,,Jo, lákaly ho zvuky, ty však mi neslyšíme. Pro hada hlučivý zvuk jsme pouštěli za Kiru, aby za ní šel. On si sice ze začátku dělal co chtěl, ale když Kira vyjekla a rozbrečela se, nahrála nám do karet," vysvětlil jsem.

,,Co bude teď za disciplínu?"

,,Ledovce," odvětil jsem.

,,Ty se přece dají ovlivnit."

,,Jo, tempem zahřívání, ale vzpomínáš si, jak si toho rozdílu jeden týpek všiml? Chtěl prachy zpátky a vem si, kdyby to udělal každej, můžeme to tu zavřít!"

,,Jasně," povzdechl si Dylen, když jsme došli do arény. Ve prostřed stáli dva velký ledy na podložce, za nimi stála šibenice.

Vzal jsem si do ruky mikrofon a utišil jsem obecenstvo.

,,Dnes jsme si pro vás připravili disciplínu ,ledovce', starší obecenstvo jistě zná, pro nové zopakuji princip: Vyberou se dva účastníci, oprátka jim bude přidělána na krk. V aréně zvednu klima na dvacet pět stupňů. Pod kým ledovec dříve roztaje, bude oběšen na oprátce. Ten druhý přežije. Vsázíte na oběť. Vyberte si prosím účastníky."

Všude jsem slyšel barvu žlutou, musel jsem jim tedy ještě něco vzkázat.

,,Žluťáka dnes necháme odpočinou, ale máte zde na výběr mnoho dalších. Spokojte se s nimi!"

Výběr byl v celku rychlí. Modrá patřila Erice, bílá naopak Ginny. Zatím co se mohlo vsázet, za pomoci Phillipa jsem obě brečící dívky vyzvedl na ledovec, zavázal jim ruce a přes krk jim přetáhl oprátku. Následně Phillip šel zvýšit klima.

,,Začínáme!"sykl jsem do mikrofonu a Will s Robertem pustili obě na ledovec.

Dlouze všichni čekali na roztátí ledu. Občas Ginny uklouzla, ale rychle se zase šikovně postavila na led.

Led u Erici začal tát o něco rychleji, někteří z publika, kteří hlasovali na Ginnynu smrt protestně zařvali, ovšem ledovec to v tání nezastavilo. Nakonec se Erica pověsila na oprátce před Ginny.

,,A máme zde konec," řval jsem do mikrofonu. ,,Kdo hlasoval pro modrou ať si u Jacka vyzvedne odměnu!"

Ginny jsem odvedl do davu dětí, které se již seřadili do dvou řad. Zatím co ostatní z týmu vyklízeli arénu, Phillip se znovu ujal vedení a já znovu šel za Dylenem.

,,Co se tváříš zas tak divně?" zeptal jsem se ho.

,,Víš proč," odsekl.

,,Možná."

,,Nech mě už bejt! Nech mě chcípnout a já ti možná budu vděčný. Je mi u něčeho váš výdělek z tohohle svinstva, co tady provozujete, prostě mě nech zhebnout," řval na mě, nebylo to nic nového.

,,Ale mě není výdělek z tebe ukradenej. Zhebneš až já budu chtít, tak si ze mě neudělej nepřítele, to bych tě potom mohl nechat žít, ještě hodně dlouho...," řekl jsem a usmál se na něj. Odvedl jsem je do kůlny a všechny možný mříže zamkl, pak jsem se s Phillipem odebral do pokoje.

Cestou do pokoje mi zapraskala vysílačka. Bylo bezpečnější se domlouvat vyslíčkami, přes mobily by nás mohli odhalit.

,,Conore, jedem sem. Máme holku. Počkej nás u vchodu," z vysílačky se ozval známý hlas Kate, vezla další dítě. Tentokrát jsem Phillipa opustil a vydal se o něco jinou cestou k hlavnímu vchodu.