Ruská ruleta [OPRAVUJI]

DENÍK ALICE CLINE 6. 1. 1972

To, že královna svolá zasedání je dost nevídané. Vlastně jsem si ani nemyslela, že se toho někdy dožiju. Kdyby to nebylo v takovou blbou dobu, tak bych se na to možná i těšila.

Problém ale je, že Ben je pořád v tahu a to se ještě nestalo. Naposledy přišel den po tom, co vůbec odešel. Jenže tohle už je třetí den a já z toho zrovna nemám nejlepší pocit. Už jsem volala na policii. Samozřejmě, že jsem jim řekla o tom, jak Ben z domova odchází téměř pravidelně. Zatím tomu teda nepřipisují žádný únos nebo něco horšího. To je sice fajn, ale po těch třech dnech už se o něj dost bojím.

Musela jsem vstávat jako blbec v osm, abych se na zasedání připravila. A Ben mi prostě z té hlavy nevylezl. Doufám, že se mu nic nestalo.

Ve čtvrt na deset jsem vyrazila z domu. George se vzbudil v devět a nutně potřeboval vědět, kam jdu. A přitom jsem mu to říkala nejméně stokrát! Dost mu závidím tu jeho schopnost usnou vždycky a všude (bohužel tedy i v divadle a v kině), takže usnul prakticky zase hned.

Rozhodla jsem se jít pěšky a tak jsem se k parlamentu dostala kolem 9:55. Prej už čekali jenom na mě. Tak ať to příště v tom dopise zkonkretizujou, ne!

Asi o hodinu později

Zrovna máme přestávku. Jak se dalo čekat, řešili se ty únosy. Desítky rodičů se o své děti obává a viní z toho vládu. To si jako myslí, že my ty děcka unášíme nebo co? Ono to není tak jednoduchý vyřešit! Jenže to nikomu nedojde, my jsme ti co vládnou, my jsme ti co berou fůru peněz, tak to máme vyřešit. Jak geniální!

No, za pár minut budem probírat řešení. Další hodina v přetopené místnosti s ostatními. Jo, už se nemůžu dočkat.

Jediné co mě dost trápí je Ben. Hned jsem si na něj vzpomněla. Zrovna u těch únosů! Co když dopadl stejně, jako ty ostatní děti. Asi Bena zmíním i na zasedání. V podstatě by po něm mohli vyhlásit celostátní pátrání. Pokud byl unešen stejnýma lidma jako ti ostatní, tak by s ním našli i je. No, za pokus nic nedám.

O další dvě hodiny později

O dost se to protáhlo. Ale dospěli jsme k řešení.

Jelikož nechceme ty únosce zastrašit, tak po mém Benovi opravdu celostátní hledání vyhlásí. Policie bude ale informována, že má prohledávat spíše větší domy, kde by mohlo být více dětí pohromadě.

Ještě dneska zařídí, abych šla do rádií a televizí. Zkrátka aby se to dostalo všude. Motivací pro lidi je několik tisíc liber. Doufám, že se to vyřeší.

Ve tři jsem šla do BBC. Už jsem tam sice párkrát byla, ale i tak jsem si do nejprestižnějšího rádia v Británii připravila menší scénář. Chtěla jsem mít jistotu, že zmíním vše bez menšího zadrhnutí.

Hned po rádiu jsem šla ještě do televize. Jako bych toho neměla dost už tak, do vysílání jsem se dostala až po hodině čekání.

Domů jsem se vrátila v sedm ještě po nákupu, aby George neměl zase kecy. Takže den zase na nic - běhání po Londýně. Snad to ale k něčemu bude a Ben bude v pořádku.