Ruská ruleta [OPRAVUJI]

Útěk

"Tak vstávejte, dělejte!" zakřičel Connor do malého sklepení plné dětí. Jejich překvapené výrazy se nedaly přehlédnout. I tak je ignoroval.

"No tak pohněte!" zakřičel ještě jednou když si všiml, že se k pohybu moc nemají. Po druhém upozornění už ale většina začala vstávat a ostatní se k nim přidávali.

"A tohle má zase znamenat co?!" ozval se z konce místnosti černovlasý chlapec.

"To se dozvíš později," usmál se na Dylena Connor.

"Já bych to ale rád věděl teď," nedal se chlapec.

"Dylene," ozval se nově příchozí dlouhán, který se postavil vedle Connora. "Drž hubu."

Chlapec ztichl a zařadil se do řady vedle malé blonďaté dívenky stejně, jak to udělali ostatní.

"Ses ňák pochlapil, Phillipe," nechal se slyšet Connor a hodil na Phillipa překvapený a zároveň dost pobavený pohled.

"Tohle místo z tebe prostě udělá někoho jiného," poznamenal Phillip.

Všechny děti se už seřadily do řady a čekali, co bude dál. Některým se dala z očí vyčíst strach, jiným úzkost nebo překvapení. Nikdo z nich ale necítil pozitivní emoce.

"No tak poďte," vyzval je Connor a celou skupinu společně s Phillipem vedl ven ze sklepení.

"Nepůjdeš za Dylenem?" otázal se Connora Phillip.

"Ne, teď ne. Nechám ho v překvapení. Navíc nechci, aby to nějak pokazil. Už tak toho máme dost."

"Dobře. Takže ty teď půjdeš a já zajistím dodávky?"

"Jo," potvrdil Connor. "Hlavně to nepodělej!"

"Nemusíš se bát, já to zvládnu."

Stoupali po schodech nahoru až před velké dveře. Tam se zastavili. Connor vytáhl klíče a odemkl několik zámků. Phillip se zatím otočil k početné skupince.

"Teď půjdeme ven, děcka," začal. "Přejdete jen několik metrů k dodávkám. Tam nastoupíte. Nic víc, nic míň. O útěk se být vámi nepokouším, vaší cestu lemují naši ozbrojenci. Kdo se bude pokoušet utéct, toho zastřelí."

Otočil se na Connora a kývl hlavou. Connor se usmál a otevřel těžké dveře.

Několik dětí si muselo zakrýt oči dlaní. Lednové slunce jim po tolika hodinách v temnotě oči téměř vypalovalo.

Connor s Phillipem ustoupili, aby mohl zástup dětí projít ven.

Jak děti vycházely z temného prostoru, pomalu si začaly na světlo zvykat a mohly se kolem sebe pořádně rozhlédnout. Naneštěstí se jim velké vyhlídky nedostalo díky lidem v maskách držící zbraň. Ti výhled zatarasili

"Pohněte, dělejte!" křičel na ně Phillip a popoháněl je dovnitř dodávek. Connor někam zmizel.

První dodávku brzy zaplnilo několik dvojic dětí. Tentokrát mezi nimi nebyl jako obvykle Dylen. Ten byl až úplně vzadu za Mayou a Lunou. Phillip si s tím ale hlavu nelámal a zavřel dveře dodávky. Následně posunul starým ohnutým kovem, který měl znemožnit otevření dveří. Sáhl do kapsy a zarazil se. Podíval se do ní. Nic.

"Sakra!" zašeptal. Nebyl tam visací zámek, který si s sebou měl vzít, aby zajistil, že se dveře v žádném případě neotevřou. Zapomněl ho nejspíše na posteli. Jenže teď neměl čas se tam vracet.

Stejně jim to nedojde, pomyslel si. Budou celý vedle z toho, že někam jedou a nenapadne je se pokusit dveře otevřít.

Obrátil se na skupinku dětí. Trochu nervózně, ale přesto dosti sebejistě jim poručil, aby přistoupili k další dodávce. Pro jistotu Phillip připravil ještě třetí dodávku, aby měl jistotu, že se tam všichni vejdou. Jak sám zjistil, udělal dobře. Po uzavření druhé dodávky zůstal dostatečný počet dětí na zaplnění té poslední.

Menší skupinka došla k třetí a poslední dodávce. Tam nahnal zbytek dětí včetně Dylena a Mayi, kteří vzadu značně zdržovali. Zasunul bezpečnostní plátek kovu, který svému účelu sice už moc nesloužil, ale přesto byl menší pojistkou.

Rozhlédl se kolem sebe a dal třem mužům v maskách povel, aby vlezli do kabiny dodávky a odvezli je na určené místo.

*

"Doufám, že to máš," zašeptal na Mayu Dylen.

"Jo, vyfotila jsem všechno, co jsi chtěl," přitakala Maya.

"Super!"

Claire a několik dalších, menších dětí se posadilo a pozorovalo Dylena, Mayu a Lunu, jak plánují další body útěku.

"Vyjeli jsme poslední, že jo?" zeptala se Luna.

"Jo, myslím, že jo," odpověděl Dylen a pomalu tlačil do dveří dodávky. Ty se opravdu na centimetr nebo dva otevřely. Všichni v dodávce na tento "zázrak" užasle hleděli.

"V čem udělal chybu tentokrát?" zeptala se Luna. Dylen se na ni otočil a usmál se.

"Zapomněl zámek, kterým by znemožnil jednoduché vysunutí toho kovu," vysvětloval Dylen. "A jelikož je kov ještě poměrně dost ohnutej, dokážeme dveře dostatečně otevřít na to, abychom plát vysunuly a dveře otevřely. Větší problém bude s tím je zavřít, ale to už nějak zvládnem."

"Dylene, ty si génius!" usmála se Luna a obejmula ho.

"Neraduj se předčasně," usmál se a lehce ji od sebe odstrčil. "Tohle je zatím jenom plán. My potřebujeme, aby všechno dokonale vyšlo."

Všichni se posadili a čekali. Teď museli počkat jen na to, co udělají ostatní v dodávkách před nimi.

Po tak pěti minutách dodávka náhle zastavila. Dost prudce, až několik dětí spadlo na své sousedy. I tak ale byly velice potichu. Slyšely bouchnutí dveří od kabiny a taky docela hlasitý křik a mlácení do prvních dvou dodávek. Dylen, Luna a Maya rychle vstali a přistoupili ke dveřím. Teď byla jejich jediná chvíle. Jen teď mohli uspět.

*

"Co se děje?" zeptal se ostatních dvou řidičů ten z třetí dodávky.

"Ty děcka do tý dodávky bušej a křičej tam. V tom se fakt nedá řídit," poznamenal menší řidič.

"U mě tolik ne, ale taky mě to dost otravuje," přidal se vysoký řidič.

"Tak jim dej hlaveň k hlavě, oni zmlknou," radil řidič z třetí dodávky.

"Connor říkal, že máme střílet co nejmíň a dodávku nejlépe vůbec neotvírat. Nechce se mi to riskovat," namítl dlouhán.

"Ale tak je nenecháš celou cestu bušit a křičet, ne? To je samo o sobě podezřelý! Tak tam jenom nakoukni, vystřel - a nejlépe nikoho netref - a řekni jim ať zmlknout. S tlumičem to tolik slyšet nebude."

"Fajn," řekli téměř naráz oba řidiči a vydali se ke svým dodávkám. Třetí řidič si šel zatím sednout do kabiny. Najednou mu ale přišla tichost jeho dodávky dost podezřelá. Rozhodl se to jít tedy zkontrolovat. Otevřel dveře kabiny a vydal se k dveřím otevírající asi třímetrový prostor, ve kterém se mačkalo několik dětí.

Nic podezřelého se tam nedělo. Z kabiny slyšel, jak si povídají a dveře taky nebyly nijak uvolněny. Usmál se  a šel zpět ke kabině. Počkal až se dodávky před ním rozjednou. Pak svou dodávku rozjel taky.