NYR

5. Kapitola

Sono:

Seděli jsme na střeše budovy, ze které byl krásný výhled na festival. Tyhle věci pro nás byly zkrátka nemožné. Nemohli jsme si jít poslechnout hudbu na festival, zajít koupit chleba do obchodu nebo se prostě jenom procházet parkem. Všechno má své mínus a tohle bylo pro život Rebelů.

Dalekohledem jsem se podíval na poldy hlídající fesťák. „Někde mezi nimi by měl být i ten tvůj oblíbený," řekl a posadil se vedle mě Ward. Zaměřil jsem se na něj a po nějaké chvíli ho opravdu zahlédl. Jemně jsem se usmál. „Jak se zdá, tak si ho našel." „Jo, našel." Podal jsem mu dalekohled, aby viděl pozice policistů. „Nechci, aby tam byl... Když jdou s námi Coxovi gorily, vždycky moc lidí umře... A jako polda by mohl být jasný cíl." Chvíli mlčel. Zdálo se, že neví, co říct nebo možná věděl, ale nebyl si jistý, jestli by měl. Podal mi zpátky dalekohled a zapálil si cigaretu. „Tak ho zachraň." Upoutal tím mou pozornost. „Dostaň ho pryč dřív, než to vůbec začne." Usmál jsem se na něj a on zase na mě. Byl jako můj bratr a nejspíš proto stál vždycky na mé straně, i když to mohlo přinést velké problémy. „Jak? I kdyby mě viděl, poběží jich za mnou víc. A postřílet se mi je fakt nechce." „Občas fakt pochybuju, že jsi synovec Coxe," se smíchem si zapálil cigaretu. „To, že nechci zbytečně zabíjet nemnění nic na tom, že já a Cox jsme rodina... Moc dobře víš, že od té doby, co umřel táta, nechci zabíjet každého na potkání. Někteří mají rodiny a jsou to něčí děti... A moc dobře vím, jaké to je, když musíš žít bez někoho tak důležitého jako je táta." „Já vím. A tvůj táta byl mimochodem super. Byl hodně jiný než Cox. Možná to máš po něm." Potáhl si a pomalu vyfoukl kouř z úst. „Co myslíš?" „Lidskost... Když Cox někoho zabije, je mu to jedno nebo má dokonce radost. Tvůj táta z toho měl výčitky. Moc dobře si uvědomoval, co dělal. Tak jako ty... Takže toho tvojeho hošánka dostaneme pryč jinak." Zvedl se a podal mi ruku na pomoc. Potom, co mě vytáhl na nohy, mi podal jeho cigaretu a táhl mě hned za našim ajťákem.

Na první pohled by nikdo neřekl, že patří k Rebelům. Vypadal spíš jako typický hecker. „Čau Zero. Hele, potřebujeme s něčím pomoct. Máš chvilku?" „Jo, podle Coxe máme vyrazit až za několik minut." „Cox se to nesmí dozvědět... Pořád nám můžeš pomoct?" zeptal se pro jistotu. Někteří Rebelové byli natolik oddání Coxovi nebo se ho natolik báli, že mu všechno hned práskali. „Jste v nějakém průšvihu?" nadzvedl jedno obočí. Oba jsme zavrtěli hlavou, že ne. „Co potřebujete?" „Pojď s námi." Odvedli jsme ho stranou, aby někdo neposlouchal. „Potřebujeme zjistit jedno číslo. Určitě ho dokážeš najít, ale neznáme jméno osoby, jenom tvář." Zasmál se tomu. „Hoši, co si myslíte? Že kouzlím? Bez jména nebude žádné číslo. S takovou hledejte Houdiniho." Zamysleli jsme se a pak mě něco napadlo. „Je nějaká databáze, ve které můžeme najít fotky poldů?" Zvláštně se na nás podíval. „Co máte za lubem?" „Nic, co by někoho ohrozilo nebo ublížilo. Věř nám." Chvíli jen tak stál a nic neříkal. Složil ruce na prsou a dál čekal, až mi to došlo. „Jasně, už chápu," řekl jsem cynicky a vytáhl z kapsy dvacetidolarovku. Vzal si ji, koukl na ni a potom na mě. „Nezkoušej to, víc ti nedám." „Fajn, za pokus to stálo." Vrátil se pro svůj batoh a vytáhl z něj notebook. Často na akcích sedí na budově nebo někde schovaný a hlídá kamery. Je to dost užitečné. Chvíli něco dělal a pak nás zavolal. „Říkej, až uvidíš toho, co hledáš." Sjížděl níž a níž, ale furt jsem ho neviděl. „Někde tam být musí." „Ještě jsme se nedostali ke dvěma stanicím," dodal Zero. A pak jsem si ho všiml. „Počkej! Vrať to... To je on. Lewis Clark." „A potřebuješ jeho číslo?" „Jo." Šlo na něm vidět, že ví, že dělá něco proti Coxovím rozkazům, ale pomohl nám. Řekl bych, že patřil mezi ty přátelštější Rebely. „Tady je. A chraň vás pán bůh, jestli se chystáte udělat něco, co se Coxovi nebude líbit. Protože jestli to zjistí, já jsem vám nepomohl a vůbec o ničem nevím." „Jasně." Nechal nám svůj notebook a já si opsal číslo. „Je docela hezký. Máš vkus, to se ti musí nechat," zasmál se Ward a hned mi vzal mobil. „Na co si ho chtěl?" Neodpověděl a mobil mi vrátil až po chvíli. „Jestli chceš napravit chybu, cos udělal, když jsi mě nechal utéct, chyť si mě. Budu čekat na 6 St Johns Ln. A přijď sám. Pokud uvidím někoho jiného, mí kámoši budou střílet," přečetl jsem odeslanou sms. „Myslíš, že to zabere?" „Rozhodně. Odvedeš ho do bezpečí a než se stihne vrátit, bude konec. My vezneme uniformu a u Coxe si poslechneme, jak jsme skvělí, když jsme získali tu uniformu... A že si pryč, toho si nikdo nevšimne. Když tak řeknu, že si tam byl se mnou. Mé slovo je víc než slovo ostatních Rebelů." Musel jsem se usmát a obejmout ho. Kdo by řekl, že mi Rebelové takové věci děláme, co?

Lewis:

Z ničeho nic mi zazvonil mobil v kapse. Byl jsem si jistý, že to musí být Heather. Kdo jiný by mi psal? Ale ve skutečnosti to nebyla ona.

„Jestli chceš napravit chybu, cos udělal, když jsi mě nechal utéct, chyť si mě. Budu čekat na 6 St Johns Ln. A přijď sám. Pokud uvidím někoho jiného, mí kámoši budou střílet."

Zamračil jsem se nad tím. Provokuje, nebo co? Nechápal jsem, proč by mi měl dávat šanci ho chytit. Chtěl mě snad vidět? Nesmím být naivní, ale nemohl jsem si pomoct. Rozhlédl jsem se po kolezích. Byli natolik soustředění na dění festivalu, že by mě neviděli odcházet, ani kdybych chtěl. Rozhodl jsem se zmizet. Možná to byla blbost, ale chtěl jsem ho vidět. Nenápadně jsem začal akci obcházet, aby to nevydalo divně, kdybych se jenom tak sebral a odešel.

Vešel jsem pomalu do uličky, kde jsme se měli setkat. Vytáhl jsem si zbraň, kdyby to náhodou byla past. Vynořil se zpoza rohu. Šátek mu kryl obličej a přes hlavu měl kapuci. „Vážně jsi tady sám?" zeptal se. „Musíš být blázen," dodal. „Zřejmě, když jsem tě nechal utéct." „A teď mě zatknout chceš nebo si to zase rozmyslíš?" zasmál se. Neodpovídal jsem na to. Rozhlédl jsem se po budovách a nikoho jsem neviděl. Buď byli natolik dobře schovaní, nebo tam ani nebyli. A za zkoušku to stálo. „Nikdo tady není, co?" Zavrtěl hlavou. Zasmál jsem se nad tím a stáhl zbraň k tělu. Proč mě sem tahal? Chytl jsem se za hlavu nad tím, jak jsem se nechal nachytat. „Proč si mi vůbec psal, abych sem přišel?" Než stihl odpovědět, v dáli se ozvala střelba! Leknutím jsem cuknul a rychle se začal dívat kolem sebe, ale brzo jsem si uvědomil, že to musí být na festivalu. Otočil jsem se zpátky na něj. „Proč jsi mě sem sakra zavolal?! Mám chránit lidi a kvůli tobě může právě umřít někdo, koho jsem mohl zachránit!" vyjekl jsem naštvaně. Nečekal jsem na odpověď a běžel hned zpátky. Ale bylo pozdě.

Festival byl od domluveného místa poměrně daleko, tudíž když jsem konečně doběhl zpátky, Rebelové byli pryč a zbyli po nich jen zranění a snad ne i mrtví. Se zděšením jsem vběhl mezi lidi a začal pomáhat zraněným, ale pak si mě všiml Hall, můj nadřízený. Absolutně jsem nechápal, proč neměl uniformu, ale byl oblečený do civilního. Šel ke mně s velmi naštvaným výrazem. Takový strach jsem nepocítil dlouho. „Clarku! Kde si sakra byl?!" vyjekl a rozmáchl rukama. „Tady přece," zakoktal jsem nervózně. Hlasitě jsem polkl. Propaloval mě pohledem. Chtěl jsem se zeptat na jeho oblečení, ale v tu chvíli jsem na to nenalézal odvahu. Ukázal na mě prstem. „Nikde jsem tě tu neviděl, takže jestli lžeš a vážně jsi tu nebyl, tak si mě nepřej, protože ti udělám ze života peklo!" Sebral se a odešel. Neskutečně se mi ulevilo. „Clarku?!" zařval na mě někdo zpoza mých zad. Hrklo ve mně, stejně jako u té střelby. Otočil jsem se na staršího kolegu. „Lekl ses?" „Jo." „Nemáš čisté svědomí?" zamračil se. „Možná... Co pro vás mohu udělat?" „Jednoho z nich jsme chytili." „Vážně?! Koho?!" Ani nevím, jestli jsem si přál, aby to byl Lucien. Na jednu stranu jsem ho chtěl strašně zatknout, ale na druhou jsem věděl, že bych ho chtěl nechat zase utéct. Doslova mě pohltil a dovolil bych si říct, že mě tak mohl i ovládat. „Jméno ještě neznáme, ale z kamerových záznamů víme, že se objevuje na skoro každé jejich akci. Možná má nějaké vyšší postavení mezi Rebely, když ho tak často posílají... Jo a často je viděn po boku Luciena Wrighta, který vede většinu akcí, takže máme zřejmě velkou rybu," zasmál se. Šlo na něm vidět, že se to často nestává. „Lucien Wright vede akce Rebelů?" zadivil jsem se. Jestli jo, tak je to jenom nemilosrdný vrah, co vraždí. „Ano, ale myslím, že stejně dostává příkazy od jejich vůdce Coxe, který si zřejmě válí šunky v jejich sídle, protože jsme ho neviděli už sedm let." Docela ho to u mě pohoršilo. Byl jsem rád, že to, co se dnes stalo, nebylo z jeho hlavy, ale stále, on je vedl.